Nutno podotknout, že toto nebyl první nápad, jak využít mikrovlny k sušení materiálu. Již v 80. letech v Atlantě byla sestrojena sušička využívající mikrovlny k sušení. Problém však byl v tom, že sušička nebyla nikdy dokončena z toho důvodu, že konstruktéři se snažili postavit velký generátor mikrovln, který byl příliš drahý. Stroj od vynálezce Herrona využíval standardní magnetrony pro generování mikrovln, což je stejná technologie, kterou využívají běžné mikrovlnné trouby v domácnostech. Herronův stroj byl méně nákladný, než ten v 80. letech. V neposlední řadě byl také daleko spolehlivější a pracoval lépe.
Mikrovlnka ve velkém
Stroj o délce 15 metrů obsahoval 120 rovnoměrně rozložených mikrovlnných magnetronů. O zvednutí sena se postaral dva metry široký sběrač, jaký známe například z lisů. Sběrač seno zvedl na třímetrové gumové pásy, kterých bylo celkem sedm, umístěných vedle sebe. Vynálezce poznamenal, že bylo mnohem jednodušší a méně nákladné použít sedm úzkých gumových pásů, než jeden široký, který by byl příliš těžký.
Stroj poháněl dieselový motor o výkonu 580 koňských sil. Motor byl umístěn uprostřed stroje a poháněl také generátor o výkonu 320 kW, který poskytoval elektrickou energii a poháněl hydraulické čerpadlo. Hydraulické čerpadlo pohánělo oběžné motory, které řídily dopravní pásy na seno.
Pásy byly zakryty hliníkovým pouzdrem a ventilátory byly namontovány podél horní části pouzdra. Podle vynálezce to byl extrémně dobře vyrobený stroj, ne jenom nějaká věc postavená z dílů povalujících se všude možně. Stroj vypadal, jako by už sjel z výrobní linky. Jenže to byl jeden jediný vyrobený kus. Vynálezce chtěl stroj přivést na trh buď sám, nebo ve spolupráci s nějakým zavedeným výrobcem. Vzhledem k tomu, že stroj využíval vlastní motor, mohl být tažen malým traktorem. Stroj byl schopen seno nařezat a usušit, zvládl prý šest hektarů sena denně.
I tak byl příliš drahý
Přestože se vynálezce snažil, aby stroj byl cenově dostupnější, než stroj z 80. let, moc se mu to ale nepodařilo. Stroj byl i tak drahý. Herron přesto věřil, že prodejci budou schopni vysokou cenu odůvodnit. Kdo by přeci nechtěl ráno sklidit beze ztrát a večer už mít usušené seno?
Je to bezpečná technologie?
Stroj bylo možné nastavit tak, aby v závislosti na plodině vytáhl co nejvíce vlhkosti. Mikrovlny pracují s molekulami vody, takže sušička se zbavila vody, aniž by poškozovala rostlinný materiál, na rozdíl od jiných typů sušiček, které ohřejí plodinový materiál, aby se voda dostala ven. Řada amerických farmářů se při představení prvního stroje ptala na jeho bezpečnost. I na tuto otázku měl Herron samozřejmě odpověď. "Jediným způsobem, jakým byste mohli ublížit mikrovlnami, je, když byste se vplazili dovnitř stroje během jeho chodu. To ale nepůjde, protože je stroj zcela utěsněn, aby se dovnitř nikdo nedostal." řekl vynálezce.
Neznámo kde
Další komerční vývoj inovační sušičky zkomplikovalo úmrtní vynálezce Harolda Herrona, který zemřel náhle na masivní infarkt 24. prosince roku 1995 na Floridě. Stroj byl chvíli k vidění na pozemku vynálezce. Jeho manželka paní Herronová snila o tom, aby se stroj dostal do prodeje, tak pokračovala ve vývoji. Tým konstruktérů pokračoval v testování na poli. Stroj se perfektně osvědčil při sušení lehké hmoty. Bylo na čase stroj podrobit těžším zkouškám, a tak bylo vybráno pole s daleko těžší hmotou. Při sušení těžké hmoty se začaly objevovat problémy v oblasti ventilátorů. Bylo potřeba zvýšit průtok vzduchu, protože uvnitř komory bylo příliš mnoho páry a kondenzace. Pro vyřešení problému bylo nutné instalovat větší ventilátor a některé potrubí v hliníkovém pouzdru nad dopravními pásy. S větším proudem vzduchu bylo možné usušit dvě tuny lucerky za hodinu. Konstruktéři tento výkon chtěli ztrojnásobit, aby byl stroj konkurenceschopný.
Mezi tím se začaly připravovat obchodní plány na produkci tohoto stroje. Výrobu měla zajistit severoamerická společnost Holland Equipment Co. Zda se opravdu stroj dostal do sériové výroby nebo bylo vyrobeno alespoň více kusů, není známo. Výše zmíněné informace jsou jediné, které se podařilo dohledat.
Fotogalerie
