Vývoj modelu ZiL-132 RS odstartoval po řepné kampani na podzim roku 1974. Tehdy byla prokázána potřeba vozidel s pohonem všech kol. V důsledku silných dešťů byl vývoz cukrové řepy z polí velmi obtížný. Například sériové vozy ZiL-130, GAZ-53 atd. se bez pomoci traktorů nemohly snadno dostat do místa nakládky. Na záchranu farmářů poslala moskevská automobilka ZiL své experimentální obojživelníky ZiL-49042. Automobilka se také rozhodla vyhodnotit průchodnost vozidel v reálných podmínkách. Obojživelná vozidla ZiL-49042 se osvědčila velmi dobře. Po vyhodnocení účinnosti obojživelníků a schválení příslušným ministerstvem byl v ZiLu zahájen vývoj zemědělského vozidla s pohonem 6x6.
V roce 1975 začal vývoj. Aby se snížily náklady na vývoj, odborníci se rozhodli postavit nákladní automobil na základě experimentálního modelu pro armádu - ZiL-132 R. Na rozdíl od armádní verze měla zemědělská verze ZiL-132 RS více úprav a modifikací. Konstruktéři mysleli i na univerzálnost, která je u podobných strojů v zemědělství klíčová – a to i v současnosti. Proto ZiL využíval komfortní mechanismus pro výměnu různých nástaveb. Mohl tak nést kontejner či sklápěcí nástavbu. Dokázal zastat i práci, kterou jinak vykonávaly traktory – třeba rozmetání umělých hnojiv na poli. Rozsah využití ZiLu byl široký, v zemědělství tak mohl být využíván po celý rok.
ZiL-132 RS měl třínápravový podvozek s pohonem všech kol – 6x6. Zadní náprava byla řízena (pro lepší ovladatelnost). ZiL měl stejně od sebe vzdálené nápravy, to znamená, že druhá (prostřední) náprava byla přesně ve středu. Hlavní výhodou modelu ZiL-132 RS byla jeho extrémní průchodnost terénem a schopnost jízdy po jakémkoliv povrchu. Vozidlo mohlo překonávat překážky, sníh, zdolávat nerovný terén a projíždět příkopy. Ne nadarmo se mu říkalo nákladní traktor – protože na některých místech překonal v tomto ohledu dokonce i traktory, a to nejen kolové, ale i pásové.
Kabina byla třímístná a hned za ní byl umístěn benzínový motor V8 ZiL-375 s výkonem 180 koní, který byl spojen s klasickou manuální převodovkou. Byla připravována i verze ZiL-132 RM s dieselovým motorem o výkonu 185 koní. Světlo světa ale nikdy nespatřila.
ZiL-132 RS byl testován od listopadu 1975. V první etapě pracoval s přívěsem v lomu, kde přepravoval písek. Přepravoval také různé náklady po asfaltových silnicích. Během 5 000 km se ukázalo, že průměrná spotřeba paliva činila 78 l/100 km a s přívěsem 101 l/100 km. Například Ural-375D v podobných podmínkách měl spotřebu 79 až 108 litrů na 100 kilometrů. Projekt ZiL-132 RS byl v roce 1978 ukončen, neboť moskevská továrna neměla volnou výrobní kapacitu. Dalším důvodem bylo zahájení vývoje vozidla s pohonem všech kol pod kódem 0215 (budoucí KAZ-4540).
Fotogalerie
