Po zkušenostech s výrobou tanků během první světové války přišel Renault v roce 1921 na trh s prvním traktorem HO s dvacetikoňovým benzínovým motorem. O pět let později, v roce 1926 přišel na trh s modelem PE, který měl stejný motor jako jeho předchůdce HO. V roce 1931 byl model PE inovován a dostal označení PE 1. V roce 1933 Renault představil čtyřválcový vznětový motor o výkonu třicet koní, který si našel místo v modelu VY. Motor měl základ z dvouválcového motoru typového označení RK z roku 1928. Do počátku druhé světové války Renault vyrobil velké množství benzínových i naftových motorů, které nesly označení VI, VY, YL, AFV, AFX a AFM. Bylo jich tolik, že k označování již nestačilo jen jedno písmenko.
Utlumení výroby
Během druhé světové války se stále vyráběly traktory, ale v omezeném počtu, protože suroviny pro jejich výrobu byly vzácné. Renault vyráběl pouze omezenou sérii traktorů, které byly svým designem a konstrukcí velmi jednoduché. Bylo to částečně dáno i tím, že byl nedostatek benzínu a nafty, proto se také traktory velmi často osazovaly generátorem plynu.
Po válce přišla nová řada traktorů. Všechny traktory měly čtyřválcové zážehové motory Renault a jako typové označení byly použity 4 číslice. První číslice udávala, o jaký typ vozidla se jedná. Zbývající číslice označovaly, o jakou variantu motoru, podvozku, brzd, chladiče a odpružení se jednalo.
První poválečné traktory se zahraničním motorem
V roce 1950 byla výroba traktorů přesunuta do francouzského města Le Mans, kde Renault vybudoval moderní výrobní závod. O rok později byly uvedeny na trh první poválečné traktory s dieselovými motory od výrobců Perkins a Hispano-Hercules. V roce 1956 se představila kompletně nová řada traktorů D výhradně s dieselovými motory. Řada D a pozdější řada N (1960) byla přizpůsobena požadavkům moderního farmaření. V roce 1956 se definitivně zanevřelo na benzínové motory a nejoblíbenějším zdrojem výkonu se staly motory naftové.
Naftové motory pro Renault v roce 1956 vyráběla společnost Motoren Werke Mannheim GmbH (MWM) a vodou chlazené motory zase americký výrobce Perkins. Nejprodávanějším ale byl dvouválcový vzduchem chlazený motor MWM. Šedesátá léta, přesněji rok 1962, už patřil nové řadě modelů Super s dieselovými motory alfa-renault. V této době byl též převzat německý Porsche a v jeho továrně se začaly vyrábět traktory Renault. Traktory Renault, vyrobené v továrně Porsche, měly červenou barvu. V roce 1968 společnost představila svůj první model s pohonem všech čtyř kol. Největšího rozkvětu se Renault dočkal v roce 1972, kdy měl rekordně bohatý sortiment traktorů. Mezi nejoblíbenější modely však patřily typy 461, 551 a 651. V osmdesátých letech se na trhu objevilo množství traktorů menších řad, jako je TX, TS, RS, v 90. letech pak řady MX a PX. Traktory byly velmi komfortní, řada prvků byla navržena automobilovou divizí Renault. Později přišly řady Cergos, Ceres, Ares a Atles. Poslední traktory Renault byly pojmenovávány podle bohů. Devadesátá léta byla ve znamení strategických partnerství. Tak například Renault uzavřel partnerství s John Deerem, díky čemuž se zajistila dodávka motorů John Deere. Dále se uzavřelo partnerství se společností Massey Ferguson, se kterou Renault založil společný podnik na výrobu převodovek a jejich komponentů. V roce 1997 společnost převzala 16,6% podíl ve společnosti vyrábějící sadové traktory Agritalia. Podíl byl rovněž zakoupen i v indické společnosti International Tractors.
Poslední nové traktory přišly počátkem nového století
Příchodem 21. století, rokem 2000, vyrobil Renault svůj nevýkonnější traktor všech dob. Řada nesla již zmíněné označení Atles. Řada Renault Atles zpočátku sestávala ze tří modelů (Atles 915, 925 a 935) s výkony 205, 240 a 260 koní, které dodával 7,2litrový přeplňovaný motor Khd-Deutz. Převodovka poskytovala 18 stupňů vpřed a 8 vzad. Řazení se provádělo elektro-hydraulicky přes multifunkční joystick. Změna rychlostního stupně závisela na zatížení motoru. Všechny parametry převodovky byly monitorovány na speciálním displeji umístěném na pravé straně kabiny. Kabina byla instalována na závěsném systému založeném na čtyřech pružinových tlumičích, což zaručovalo vyšší úroveň pohodlí. Standardně se traktory Atles dodávaly s klimatizací, pneumaticky odpruženým sedadlem a chladničkou.
Řadou Atles historie výrobce Renault v podstatě pomalu končila a v roce 2008 Renault Agriculture skončil definitivně, protože německý Claas získal 100% podíl ve společnosti. Již v roce 2003 získal Claas první 51% podíl v Renaultu, i přes to Claas pokračoval v produkci řady Celtis, Ares a Atles v Le Mans. Pouze traktory již nebyly k dispozici v barvách Renaultu, ale v zeleno-bílém lakování. Claas tak doplnil svůj výrobní program o traktory klasické koncepce, protože již od roku 1993 vyráběl v Harsewinkelu nosiče Xerion.
V současnosti ani jeden traktor Claas nenese tradiční označení podle bohů. Sortiment klasických traktorů zahrnují modelové řady Axion, Arion, Atos, Elios a Nexos.
Fotogalerie
