Jawa 250 (zaokrouhlený zdvihový objem motoru v kubických centimetrech) se začala vyrábět v roce 1946 (konec výroby v roce 1954). Již při svém debutu na pařížském autosalonu v roce 1946 vzbudila mezi odbornou i laickou veřejností údiv. Dokonce dostala ve své kategorii zlatou medaili. A co vzbudilo takový rozruch? Šlo především o uspořádání komponentů stroje a o design, který v té době byl u motocyklů nevídaný.
Unikátní provedení
Motocykl měl uzavřený rám ze svařovaných čtyřúhelníkových trubek z ocelového plechu. Patentovaná teleskopická přední vidlice s vinutými pružinami byla spojena do karosérie se světlometem o průměru 150 mm a se zapuštěným rychloměrem. V rámu byl zabudován dvoutaktní jednoválcový motor o zdvihovém objemu válce 248,8 cm3 (ø 65×75), o výkonu 6,6 kW (9 PS) s plochým pístem. Patentem chráněné bylo i uspořádání a kryt karburátoru. V jeden blok s motorem spojená čtyřstupňová převodovka mohla být obsluhována bez spojky jen pouhým sešlápnutím ovládacího nožního pedálu. Tento proces signalizovalo světlo v ovládací skříni na palivové nádrži. Dalším progresivním prvkem bylo zadní kolo odpružené kluzným teleskopickým tlumičem s vinutými péry. Pérováním zadního kola bylo vynikající (poprvé použito u motocyklu tuzemské výroby).
„Motocykl Jawa 250 můžeme rozdělit do tří fází, podle toho jaké úpravy se na něm za dobu výroby uskutečnily. Rozdílné díly ze starších péráků se mohli objevit u novějších strojů, podle toho, co měli při montáži k dispozici. Péráky může rozdělit do tří typů a to: „FJ“, „Zbrojovka“ a „Komunista“. První pérák, který sjel z výrobní linky, byl stejně jako předválečné Jawy, pod označením FJ, podle zakladatele značky Jawa, Františka Janečka. Podle toho označení „efjéčko“. Vyráběl se 1946 – 1948. Další typ byl Zbrojovka a to z důvodu příchodu komunistů, kteří Jawu připojili pod Zbrojovku Brno i když se Jawy vyráběly stále v Praze Nuslích a ne v Brně. Tento typ se vyráběl 1948 – 1949. A poslední typ byl Komunista, který se vyráběl 1450 -54,“ uvádí server veteranportal.cz
„Jawa s odpružením zadního kola posloužila rovněž jako základ ke stavbě tříkolky k dopravě nákladu i osob. Oba druhy byly velice oblíbené především v asijských zemích. Přestavba byla provedena buď přímo v zahraničí, nebo u nás. V Československu se tříkolky vyráběly v družstvu Velo v Solnici u Rychnova nad Kněžnou (později Velorex). Další varianta tříkolky se jmenovala Velorex-Oskar 250 a objevila se na trhu roku 1951,“ uvádí jawa-50.cz. Jawa často procházela i domácími přestavbami, jednu takovou vlastní pan Rohrauer.
Domácí úprava proběhla v 70. letech
Pan Rohrauer se s rodinou k tomuto stroji dostal úplnou náhodou. „Sháněli jsme automobil vhodný do terénu za účelem získání praktického pomocníka pro náš dům a zahradu. Dostali jsme tip na inzerát, kde pán prodával známý vůz s koncepcí 4x4 Suzuki Samurai. Když jsme se na vůz přijeli podívat, byli jsme zděšeni jeho stavem - auto bylo vhodné tak akorát na vrakoviště,“ řekl Rohrauer. Majitel měl ovšem ve stodole unikát v podobě rikši, kterou bez váhání koupili. „Motocykl byl původním majitelem předělán na třístopou koncepci v 70. letech, kdy využil pevnou nápravu z tažené koňské sekačky, kde je diferenciál nahrazen ráčnovým mechanismem u obou bantamových kol,“ podotkl Rohrauer.
Stroj zakoupili v roce 2006, v témže roce proběhla jeho především vizuální změna do dnešní podoby. Motorově byl stroj ovšem nespolehlivý a používali ho stále méně a méně. Dlouhých 10 let stál venku pod plachtou, kdy později už vyjížděl jen jednou v roce – v té době jen zprovoznění trvalo celý den. V roce 2016 se rozhodli pro kompletní GO motoru, od té doby má též trvalé místo v garáži a vyjíždí již pravidelně - práce se pro něj prý vždy najde.
Díly z různých tipů
Ovládání zadních opaskových kol doplnili o ruční brzdu. Stroj též kompletně zrekonstruovali – natřeli na modro, provedla se generální oprava motoru, namontovalo se tažné zařízení na přípojný vozík včetně bezpečnostního oblouku, jenž přijde vhod v případě převržení a mnoho dalších úprav. „Samotný "Pérák" byl vyroben v roce 1947, ale nedá se mluvit o konkrétním typu. Za dlouhých 72 let se na něm podařilo mnoho dílů vyměnit, takže například spínací skřínka je z nejnovějšího typu "komunista", naopak takový rám či maska světlometu jsou z původního typu "FJ". Motocykl má po zásahu původního majitele magnetové zapalování místo bateriového,“ vyjmenoval Rohrauer.
Takto upravený stroj je vhodným pomocníkem při drobných pracích kolem domu. „Stroj nám spolehlivě pomáhá při práci okolo domu, ať už sváží seno, nebo naváží materiály všeho druhu. Kam se nedostaneme autem s vozíkem, tam nastupuje naše rikša,“ řekl Rohrauer, který chová králíky.
Chtělo by to uzávěrku diferenciál
A jaká je se strojem spokojenost? „Se strojem jsme velmi spokojeni, je to spolehlivý pomocník s neskutečnými schopnostmi. Velmi mile nás překvapil, když jsme se ho pokusili vyzkoušet v lednu 2017 při teplotě -10°C, kdy chytil na první našlápnutí. Zde se ovšem dostáváme k jeho nedostatkům - na sněhu či v blátě je bezradný kvůli chybějící uzávěrce diferenciálu a nezatížené nápravě. Dalším nedostatkem je chybějící zpátečka, naštěstí lze se strojem dobře ručně manipulovat,“ řekl závěrem pan Rohrauer.
Fotogalerie
