Hnědě až temně žlutě se táhnou do nekonečného obzoru vyprahlé pásy a pruhy moře obilí. Slunce jako věčný strážce úrody stojí v plné záři nad nimi a dole s tváří právě tak bronzově žlutou a opálenou jako dozrálé lány sedlák, hladící rukou klasy a starostlivým pohledem slunce. Všechno je napjaté, jako napjatí je i prostor mezi nebem a zemí, neboť za chvíli se zde rozehraje v mohutné symfonii vše, svaly, kosy, stroje, lidé i zvířata, prostě každý živý tvor, a žně začnou. Jakkoli je stejný a věčně se opakující jejich obraz, přece jen doba gigantického boje dvou světů — starého a nového — vtiskla ráz i tomuto obrazu žní a dala náplň i jeho obsahu.
Pojmy „výrobní bitva“, „bitva o zrno" a „žňová ofensiva" se staly běžnými a bojový duch vnikl i do poklidné zemědělské práce. Tak i v tomto úseku zemědělského hospodářství se dosáhlo výsledků, jež podtrhl nedávno ministr práce a hospodářství Oberführer Dr. W. Bertsch: „Jen tolik budiž uváženo, že se podařilo v dříve velmi zanedbaném mléčném hospodářství zdvojnásobiti výrobu mlékárenského másla, podstatně stupňovati osev zeleniny, cukrovky a olejnin, mezi nimi zvláště lnu, důležitého pro textilní průmysl, a zvýšiti v běžném hospodářském roce osevné plochy chlebového obilí. Stav dobytka mohl být v podstatě udržen, u vepřů a především u ovcí dokonce zvýšen." Doplňkem těchto slov ve význačném německém hospodářském listu byl při manifestačním zahájení českých žní v Chotusicích u Čáslavi projev ministra zemědělství a lesnictví Adolfa Hrubého, jenž s plným oprávněním řekl: „Český zemědělský stav nezklamal ve věci osevního plánu, nezklamal, pokud jde o povinnosti, jež ze zemědělského osevního plánu vyplývaly; pracoval pilně a svědomitě a zaslouží si za to vděčnosti celého národa." Tak český rolník nastoupil do letošních žní, provázen všestranným uznáním, a přiložil ruku k dílu, aby byla plně zajištěna výživa veškerého lidu, abychom stačili sami sobě a zvýšili dosavadní základnu. V tom je také cíl i smysl letošních žní, při nichž musí stát na svém místě nejen zemědělec, ale v národním celku každý, kdo svou rukou je schopen přispět ke společnému dílu.
Každé ruky je třeba na žních, aby rolník včas dopravil sklizeň pod střechu a vymlátil. I ten, kdo ne-ovládá zemědělskou práci, může prospěti tím, že bude dělat, na co stačí. Na některých vsích byly založeny žňové útulky, kde jsou opatrovány malé děti zemědělců a jejich dělníků přes den, kdy rodiče jsou na poli. Tam, kde tyto útulky nejsou, mohou se dětí ujmout mnozí, kdo dříve bývali na vsi jen letními hosty. Někdo vezme hrábě nebo podávky a půjde na pole. Venkovská práce, ať třeba při podávání k mlátičce nebo na žebřiňák, je zdravá a poskytne totéž osvěžení a posilu jako mnohé sporty. Dnes je to však potřebnější a užitečnější. Ale i ten, kdo na kole obstará posílku nebo dojde na pole se svačinou, přispěje na veliké dílo letošních žní a k jejich úspěšnému zakončení. Tam, kde je rozhodující dobrá vůle pomoci, jsou zbytečny každé návody. Výzva letos zní: „Pomozte na žních". A v těchto žních, které bývaly dříve pro městského člověka obrazem, jednou zarámovaným oknem železničního vozu, pod druhé výhledem mezi stromy turistické stezky, po třetí stránkou obrázkového časopisu, má vystoupit městský člověk jako sounáležitá složka venkova. Nepřihlížet, ale pomáhat, nečekat na výsledek, ale spolutvořit jej, nevolat jen „Pomáhej Pánbůh", ale pomoci podle jadrné odpovědi selského lidu: "Dobří lidé také pomáhají!"
Walter Bertsch byl říšský Němec, člen NSDAP a SS, ministr hospodářství a práce Protektorátu Čechy a Morava. Na pokyn Reinharda Heydricha bylo v roce 1942 vytvořeno Ministerstvo hospodářství a práce, do jehož čela byl jmenován Bertsch. Tím se stala jednacím jazykem protektorátního vládního kabinetu němčina, což mělo zdůraznit nadvládu Němců v Protektorátu. Walter Bertsch důsledně prosazoval kořistění českého hospodářství ve prospěch nacistické válečné mašinerie. Jeho vinou („zásluhou“) bylo více než sto tisíc protektorátních příslušníků totálně nasazeno k otrockým pracím v Říši. Po válce roku 1948 byl zatčen, uvězněn a odsouzen na doživotí. V roce 1952 zemřel ve věznici v Brně.
Adolf Hrubý byl poslanec a kolaborující ministr protektorátní vlády. V roce 1942 byl jmenován ministrem zemědělství a lesnictví a po zřízení protektorátního „Svazu zemědělství a lesnictví pro Čechy a Moravu“ byl pověřen taktéž jeho předsednictvím. Po osvobození Československa byl zatčen a odsouzen na doživotí. Zemřel v pražské pankrácké věznici.
Fotogalerie
