Cibule kuchyňská (Allium cepa) je cibulová zelenina z čeledi amarylkovitých. Jedná se o dvouletou až vytrvalou (spíše jen teoreticky) rostlinu, na bázi s velkou cibulí. Stonek je dosti robustní, dole až 3 cm v průměru, je dutý. Listy jsou jednoduché, přisedlé, s listovými pochvami. Čepele jsou celokrajné, polooblé se souběžnou žilnatinou. Květy jsou oboupohlavní, ve vrcholovém květenství, jedná se o hlávkovitě stažený zdánlivý okolík, ve skutečnosti to je stažené vrcholičnaté květenství zvané šroubel. Květenství je podepřeno toulcem. Pacibulky jsou v květenství přítomny jen někdy. Okvětí se skládá ze 6 okvětních lístků bílé až narůžovělé barvy, se středním zeleným pruhem. Tyčinek je 6. Gyneceum je složeno ze 3 plodolistů, je synkarpní, semeník je svrchní. Plodem je tobolka.
Cibule kuchyňská se pěstuje v mnoha různých odrůdách, lišících se tvarem i barvou. Pěstuje se ze semen nebo, aby vyrostla velká, ze sazeničky. Sazečky jsou malé cibulky vypěstované ze semen během léta, které se na podzim sklízejí, přes zimu se uchovávají při teplotě kolem 23 °C a na jaře opět sázejí. Tímto teplým skladováním rostlinu oklameme, takže nevykvete a cibule vyroste do velkých rozměrů.
Cibule je jednou z nejdéle pěstovaných zelenin na světě, pochází ze střední Asie. Cibule pro své pěstování vyžaduje slunné, teplé a sušší polohy. Nesvědčí jí deště a vlhko, důležité je teplo a sušší počasí při dozrávání. Nejvhodnější jsou hlinitopísčité půdy a dostatek humusu ve staré půdní síle. Optimální pH činí 6-7,5. Pozemek by měl být nezaplevelený, zejména vytrvalými pleveli. Zařazovat cibuli po sobě je vhodné až po pěti letech, jinak hrozí nebezpečí zvýšeného výskytu sklerociové hniloby, růžové hniloby atd. Vhodnou předplodinou je zejména ozimá pšenice, případně brambory.
Odrůdy cibule dělíme dle citlivosti k délce dne, která indukuje tloustnutí báze, tzn. tvorbu cibule. Nejčastěji u nás vysévané odrůdy jarní cibule náleží k tzv. typu Rijnsburger (odrůdy velmi dlouhého dne, doporučované pro oblasti mezi 50. – 60. stupněm severní šířky). Tyto odrůdy jsou spíše pozdní až polorané. Vyznačují se pevnými vrchními suknicemi a výbornou skladovatelností. Jako přezimující se pěstují odrůdy krátkého dne (začíná tvořit cibuli asi při 11 hodinách denního osvětlení).
Cibuli zařazujeme do 2. a 3. trati. Naprosto nesnáší čerstvé hnojení chlévským hnojem. Pozemek volíme čistý a nezaplevelený. Během zpracování půdy dbáme na udržení čistoty (nezaplevelený pozemek) a dobrého strukturního stavu půdy.
Cibule se zakládá buď přímým výsevem nebo výsadbou sazeček. Přímé výsevy jsou ekonomicky výhodnější. Pěstování ze sazečky je méně náročné na technologické znalosti a je vhodné zejména pro malé podniky. Při pěstování ze sazečky vysazujeme cibule co nejdříve na jaře. Na 100 m2 7-8 kg sazečky 1 velikostní třídy nebo 12-14 kg druhé velikostní třídy. Většinou se sází na záhony po 4-5 řádcích vzdálených 25-30 cm. U přímých výsevů osivo vyséváme co nejdříve na jaře, zpravidla ve 2. pol. března. K osivu cibule přidáme semeno značkovací rostliny (ředkvičku, kterou po nástupu konzumní zralosti sklidíme). Řádky volíme 25-30 cm, vyséváme asi 8 kg osiva do hloubky 2-3 cm. Spolu s cibulí je možné na jednom záhonu pěstovat také mrkev, kdy se díky vzájemným symbiotickým vztahům snižuje stupeň napadení škůdci.
Cibule je málo konkurenceschopná plodina vůči plevelům, proto je nezbytné volit nezaplevelený pozemek. Při pěstování cibule na záhonech nelze porost plečkovat, prakticky přichází v úvahu ruční pletí (cibule je náchylná k mechanickému poškození – vyvracení rostlin a polámání nati). Při pěstování cibule v řádcích (45 cm) je nejvhodnější využití upravené rotační plečky. V případě výsevů je výhodné před vzejitím cibule potlačit nitkující plevele plamenovou plečkou. Nejrozšířenější chorobou cibule je plíseň cibule (Peronospora destructor). Na listech se vytvářejí světle zelené skvrny, které se pokrývají šedým povlakem reprodukčních orgánů houby. K preventivní ochraně poslouží umisťování porostů do slunných a vzdušných poloh.
Ke sklizni se přistupuje, když jsou 2/3 listu zežloutlých a opadávají. Je nezbytné se vyvarovat sklizni za vlhkého počasí. Po sklizni se cibule dosuší a odstraní přebytečná nať. Cibule se většinou skladuje na podlaze se zabudovanými nebo přenosnými větracími kanály, při dlouhodobém skladování nesmí teplota překročit 3 °C.
Pro pěstování cibule na větší výměře se vyrábí sazeče ve víceřádkovém provedení (na stroji jsou k dispozici sedačky pro pracovníky). Sazeč zpravidla provádí v jednom pracovním cyklu veškeré práce spojené s výsadbou - vyorává brázdy, automatické sázení do předem připravené půdy a zahrnování do země. Vzdálenost sadby je v našich podmínkách nastavitelná například ozubenými koly od 8 cm, 12 cm a 15 cm, hloubka výsadby se dá plynně regulovat dle potřeby. Sazeče jsou ve většině případů koncipovány jako nesené do tříbodového závěsu traktoru.
Mechanizovaná sklizeň cibule se může provádět několika způsoby. Prvním způsobem je například následující proces: odstranění listů, vyorávání cibule a uložení cibule do řádků na poli. Řádky cibule následně sbírá sklízeč – cibule jím prochází (přes proces čištění apod.), cibule je uložena do zásobníku sklízeče nebo rovnou do souběžně jedoucího odvozního prostředku. Existují i sklízeče, které rovnou cibuli sklidí, zbaví listů, očistí a uloží do zásobníku či souběžně jedoucího odvozního prostředku. Sklízeče jsou buď samojízdné nebo tažené za traktorem – tento typ je nejrozšířenější.
Zde uvádíme pár příkladů z praxe – různé způsoby sklizně cibule:
