Na virtuální konferenci MLÉKO 2025 se řešila témata, jako jsou význam produkce mléka v českém zemědělství, potenciál automatizace, trh s mlékem a výrobní program, filozofie a vize do budoucnosti firmy Lely, která se zabývá vývojem a výrobou stájových technologií. V tomto článku se budeme věnovat poslednímu tématu, a sice praktickým zkušenostem s dojicími roboty a správnému návrhu kravínu.
Přes roboty Lely na přední pozice v žebříčku farem s nejnižším počtem PSB
O měření kvality mléka na Lely Dairy XL farmě hovořila její dánská majitelka Stieneke Ijdema. Na farmě (Fruerlundgaard) chová 450 kusů krav a obhospodařuje 230 ha zemědělské půdy. Dojení probíhá přes devět dojicích robotů Lely Astronaut a v brzké době plánuje zakoupit i automatický systém krmení Lely Vector. Farmu založila v roce 2014 a tehdy byl počet somatických buněk - PSB (jeden z hlavních ukazatelů jakosti mléka. Počet a zastoupení jednotlivých typů somatických buněk reflektuje zdravotní stav mléčné žlázy a slouží jako znak kvality mléka, pozn. redakce) na úrovni 450, což je velmi vysoké číslo, a tudíž se mléko nemohlo využívat. Podle chovatelky byla největším problémem bakterie zlatý stafylokok. A tak si v roce 2015 pro tento ukazatel stanovila cíl a začala používat standardní provozní postup pro mastitidu (zánět vemene u krav) a tzv. MIND proceduru. Pak také začala využívat seznamy od Lely pro určení výskytu mastitidy a sklízela krmivo každý den. Dále začala používat kalifornský test mastitidy a pravidelně sbírat vzorky mléka. Podle chovatelky mohou krávy vykazovat různé symptomy, nebo vůbec žádné. Proto odebírá vzorky mléka a konzultuje anamnézu krávy a případně nasazuje léčbu. V chovu má celou řadu mladých krav, na které aplikuje kalifornský test mastitidy v různých časových rozestupech. V květnu 2015 stále nebyla spokojena s výsledky PSB, a tak začala testovat PCR (polymerasová řetězová reakce). Z výsledků, které získala, začala vytvářet nové skupiny krav ve stáji – skupina prokazatelně infikovaných krav a skupina tzv. čistá. V srpnu 2015 byl instalován dojicí robot Lely Astronaut schopný kontrolovat kvalitu mléka (MQC). Mimochodem, Lely bylo první, které zavedlo systém, schopný rozpoznat kolostrum, krev v mléce, méněhodnotné mléko a tyto následně oddělit. Tento pokrokový systém kontroluje barvu mléka, jeho konduktivitu i průtok k zajištění maximální kontroly kvality mléka. Lely MQC-C systém může dokonce on-line kontrolovat počet PSB v jednotlivých čtvrtích. Stieneke Ijdema začala odebírat vzorky při každém třetím dojení.
Podle chovatelky bylo zapotřebí zlepšit přehled o situaci ve stáji. Udělala tak analýzu pomocí screeningu a PSB, monitorování probíhalo delší období. Na výsledek reagovala tak, že vytvořila tzv. checklist, kde každé ráno zaměstnanci postupovali podle zavedeného postupu a prováděli ruční testy pomocí kalifornského testu mastitidy. Podle chovatelky je důležité se zaměřit na historii krávy a určit laktační stádium. Celá situace musí být analyzována a na základě toho učiněna rozhodnutí. Léčba byla zahájena v pravou chvíli a zabrala. V roce 2016 začala očkovat všechny krávy a jalovice. Začala též léčba jalovic. V mléce však byla zjištěna bakterie E. coli, a tak byla nasazena anestetika.
Pro instalaci sedmého dojicího robota Lely se rozhodla proto, že krávy musely za robotem chodit na dlouhou vzdálenost, což bylo pro ně stresové. Zařídila, aby byl robot blíž a též pohodlnější prostředí pro telení. Čím déle používala sedmého robota, tím víc se situace stabilizovala. Stále méně krav trpělo chronickou mastitidou a spotřeba medikamentů se snižovala. Používala se i speciální podestýlka.
Počet somatických buněk v roce 2018 byl jen 4x nad základní linií. Nyní je chovatelka se svojí farmou na čtvrtém místě v žebříčku nejlepších farem s nejnižším počtem somatických buněk (v rámci Dánska). Na pěkné místo se dostali i přes to, že je před rokem potkala nehoda – v postřiku ošetřujícím struky krav byla kyselina.
Chovatelka přiznala, že se inspirovala v USA – používá snadno udržovatelná vodní lůžka, instalovala další dva roboty, přemístila jalovice a začala používat přípravek Startvac (používá se k posílení imunity celých stád jinak zdravých dojnic v případě, že se v těchto stádech vyskytly problémy zapříčiněné mastitidou) a změnila klima ve vnitřní stáji. Výsledkem celého úsilí bylo, že krávy začaly být klidnější a mikroklima stabilnější. Nyní se ošetřuje jen malé množství krav, chovají se mnohem zdravější krávy a samozřejmě se zvýšila dojivost – 39 l na krávu. O stovky kusů krav se starají pouze tři zaměstnanci.
Další Lely Dairy XL farmu, tentokrát ze severní Itálie, představila hlavní zootechnička Sabrina Volo. Jedná se o rodinnou farmu se sedmi zaměstnanci, dvojicí mléčných stájí a dvojicí kuchyň. Mají dvanáct dojicích robotů, automatický systém krmení skotu a automatický systém krmení telat. Chovají 600 dojených krav a do konce roku přibude dalších 200. Letos bude také zprovozněna nová stáj se čtyřmi dojicími roboty a automatickým systémem krmení. Sabrina Volo během působení na farmě zjistila, že péče o krávy je zásadní. Dobrých výsledků dosahují díky péči o krávy, velkému prostoru, pohodlných kójí, čerstvému vzduchu a genetice. Dva roky hodně investovali. Do budoucna chtějí počet kusů dobytka navyšovat, pořizovat další roboty Lely a vylepšovat organizaci práce lidí na farmě.
Pracujte spíše inteligentněji než tvrdě
Stieneke Ijdema hovořila i o tom, jak zefektivnit ekonomiku farmy. Podle ní je potřeba zaujetí pro dílo, týmová práce, identifikace hodnot a toho, co je mrhání. Hodnota mrhání je třeba nadprodukce, když si chovatel nedokáže spočítat, kolik spotřebuje krmiva. Mrhání je i v oblasti dopravy – je vhodné kupovat pouze stroje, které odpovídají potřebám. Další mrhání můžeme vidět v nevhodných kapacitách dojíren, čekajících pracovnících na úkoly, nadměrném zpracovávání a v zásobách, které chovatel nevyužije. Do mrhání můžeme zařadit i to, že chovatel často nevyužije talent svých zaměstnanců. Podle chovatelky je nutné neustále v chovu něco optimalizovat, redukovat, zjednodušovat a kombinovat. Dále je nutné dobře zorganizovat a standardizovat pracoviště a zkontrolovat jednou za měsíc, zda vše funguje tak, jak má. Vhodné je rovněž začít s jednoduchými cíli, jako je například každý týden pořádat 20minutové porady, vizualizovat výsledky, být pozitivně naladěn, uvést cíle, co se povedlo, sledovat čísla a vyslyšet zaměstnance s jejich nápady, procesy měnit, přecházet na lepší metody a provádět rozpis práce na příští týden. Pokud se podle chovatelky snažíte zlepšovat, budete mít ziskový podnik, při tom radí pracovat spíše inteligentněji než tvrdě. Vše výše vyjmenované chovatelka Stieneke Ijdema praktikuje a díky tomu dosáhla toho, že zaměstnává pouze dva pracovníky z původních pěti, má zdravé krávy, lepší kvalitu mléka, vyšší dojivost (z 30 l na 39 l).
Největší robotická stáj v Polsku
Při dalším živém vstupu nás Karol Polaszek, hlavní zootechnik v jednom z největších zemědělských podniků v Polsku – Przedsiębiorstwa Rolnego Długie Stare, seznámil s vlastními zkušenostmi s technologiemi od Lely. V podniku v roce 2012 spustili největší robotickou stáj v Polsku, kde dojení probíhá pomocí osmi dojicích robotů Lely Astronaut. Celkem chovají 3000 kusů dobytka z toho je 1100 dojených krav umístěných ve čtyřech mléčných farmách. Hospodaří na 3000 ha půdy, dojí 480 krav na osmi dojicích robotech Lely Astronaut. Užitkovost činí 12 100 kg a systematicky roste. V budoucnu mají v plánu postavit nové stáje, kde bude dvanáct dojicích robotů Lely Astronaut A5, automatický systém krmení Lely Vector a vysavač kejdy Lely Discovery Collector.
Začátky byly podle zootechnika obtížné, ale výsledný efekt předčil jeho očekávání. Během půl roku od zavedení robotiky krávy zareagovaly zvýšením užitkovosti o 800 l mléka. Poznamenal však, že ne všechny krávy se přizpůsobily hned, několik kusů musel převést na jinou farmu. Dnes už by klasickou dojírnu nechtěl. Hlavním důvodem zavedení robotického dojení na farmě byla pracovní náročnost a zdraví vemene krávy. Podle zootechnika to umožňuje mít kontrolu nad stavem každé dojnice, která je navíc více svobodná. Do robotického dojení Karol Polaszek spolu s kolegy vkládal velké naděje a nesouhlasí s tvrzením, že je vhodné pouze pro malé farmy. „Robot je vhodný pro každou farmu, ale otázka zní, co od něj chovatel očekává. Chovatel musí být připraven, že se změní systém a bude věnovat mnohem méně času fyzické práci. Vše závisí na tom, jaké parametry nás zajímají a jakého výsledku chceme dosáhnout. Technologie od Lely jsou jednoduché a poskytují informace, které potřebujeme a díky tomu reagujeme na aktuální problémy, které musíme hlídat,“ uvedl Karol Polaszek. Sami totiž museli bojovat s nedostatkem pracovní síly, což nakonec vyřešili právě roboti. Snížily se také veterinární náklady. Nejrychleji si na roboty prý zvykly krávy, lidé byli skeptičtí. Během tří měsíců se ale vedení farmy podařilo díky školením změnit mentalitu lidí. Když přecházeli na roboty, bylo PSB vysoké, po dvou měsících však kleslo o 60 %. Vlastní očistění vemene při dojení způsobilo, že PSB po dvou měsících kleslo. První etapa prý byla děsivá, ale pak se vše zklidnilo. Největším problémem pro krávy byla změna systému dojení, ze začátku reagovaly stresově.
Zkušenosti z tuzemska
O zkušenostech s roboty Lely se podělil i Karel Bednář, předseda představenstva ZD Pluhův Žďár, který provozuje osm dojicích robotů. Podnik se zabývá jak rostlinnou, tak živočišnou výrobou. Chová 920 dojnic. Jako jedni z prvních v Česku v roce 2006 představili robotickou stáj s dojicími roboty Lely Astronaut. Hospodaří na 2310 ha zemědělské půdy. Do budoucna chtějí investovat do robotizace staré stáje s dojírnou a vyměnit stávající roboty za novější modely Astronaut A5.
Jak sám Karel Bednář uvedl, ze začátku robotickému dojení nevěřil. Jeho hlavním motivem ale bylo mít moderní zemědělskou farmu s robotickým dojením, omezit pracovní sílu a mít maximálně efektivní produkci mléka. Zároveň chtěl zvýšit produkci mléka a nerušit zvířata lidmi.
Jako první na robotické dojení musel připravit zvířata a následně najít správné procesy, jak se zvířaty v robotech pracovat. Při tom mu pomáhal dodavatel technologie Lely. Po nějaké době se na farmě naučili s roboty pracovat a nyní ví, že se nesmí do robotů vměstnat velké množství zvířat. Podle něj je robot schopen provést až 190 dojení za 24 hodin. Důležité je se naučit dobře pracovat s robotem, vyhodnocovat data a zamezit neefektivním návštěvám krav. Nárůst brakace při přechodu na robotické dojení nebyl podle Bednáře dramatický, navýšila se mezi 5 % až 7 %. Zemědělec by se prý neměl obávat ani vysokého PSB. Taktéž je zastáncem volného pohybu krav: „Do dojicího robota krávy chodí podle vlastní potřeby na rozdíl od řízeného pohybu, kde jsou atakovány člověkem. Není důvod, aby byl pohyb řízen, pokud jsou zvířata zdravá,“ poznamenal.
Do budoucna chtějí zvyšovat produkci mléka, v současnosti dodávají 22 000 l. Nyní mají dojírnu a robotickou stáj, v budoucnu chtějí kompletní robotické zázemí, a ještě více eliminovat pohyb člověka ve stáji. Od Lely ještě využívají například automatická drbadla a přihrnovač krmiva. „Zmapujte si trh, aby byl koncept farmy funkční, robota správně nakonfigurujte, zjistěte si zkušenosti jiných uživatelů, jak dobře krávy dojí, implementujte automatické funkce zjišťování říje, kvality mléka, přežvykování tak, abyste maximálně využily technologie a měli přehled o kravách,“ vzkázal na závěr rozhovoru pan Bednář potenciálním zájemcům o robotické dojení.
Jak by měla vypadat robotická farma
O stavbě stájí pro dojný skot a o nejčastějších chybách při projektování hovořil Jan Hulsen z nizozemské společnosti Cow Signals, která poskytuje profesionální celosvětové poradenství v chovu skotu. Jan Hulsen při projektování stájí vždy vychází ze čtyř pilířů – pohodlí krávy, efektivnost pracovní síly, flexibilita konstrukce, nízká nákladovost a jednoduchost. Při projektování je prý si zapotřebí představit ideální stáj, pak z ní slevit, protože ne vždy jsou k dispozici dostatečné finanční prostředky, následně přejít ke konstrukci a návrhu optimální stáje. Pak přijdou další úpravy a skončíte u dostupné stáje přesně do vašich podmínek. Při projektování se podle Hulsena musí počítat i s tím, že se farma bude v budoucnu rozšiřovat či modernizovat.
Při dojení pomocí robotu je podle Hulsena potřeba brát v úvahu tři aspekty – kráva musí být zdravá a nestresovaná, zajistit snadnou docházku krávy k robotu (musí být ve stáji přehled, vhodný povrch podlahy atd.) a krmivo (kráva spontánně dojde až dvanáctkrát za den ke krmivu, vodě a dojení – to se jí musí umožnit). Kráva, která čeká, ztrácí čas, je nežádoucí, protože nedělá nic produktivního. Chovatel by měl přemýšlet při konstrukci stáje také o šířce chodníku a jeho směru, brát v úvahu rozměry zvířat a neumisťovat k nim překážky. Dále je potřeba zajistit, aby krávy mohly žrát ve stejný okamžik – to zaručí vysokou produkci mléka, a také odpočinek, protože krávy potřebují pohodlné místo na odpočívání (odpočívají 12 až 14 hodin denně). Čím pohodlnější volné stání je, tím méně podle Hulsena potřebují podestýlky krávy se speciálními potřebami. Vrchní vrstva podestýlky však musí být vždy suchá. Nezapomínat by se nemělo ani na přísun čerstvého vzduchu pro zajištění dýchání a ochlazování krav. Krávy nesmí být vystaveny teplotnímu stresu, takže je ventilace velmi důležitá. Vyšší produkce mléka také znamená vyšší produkci tepla, a pokud budou krávy ve stresu, nebudou chtít chodit k dojicímu robotu. I zdraví paznehtů je předpokladem úspěšného robotického dojení – mělo by se myslet na koupele paznehtů a na bez stresový prostor pro oslabené krávy v období po porodu. AŽ 80 % práce, které musí chovatel ve stáji provést, je věnováno kravám se zvláštními potřebami, a to je při projektování nutné brát v úvahu.
