Po dni otevřených dveří odštěpného výrobního závodu Gomselmaš ve Smidarech u Nového Bydžova nám zástupci pobočky umožnili se zúčastnit cesty, jejímž cílem byla exkurze výrobního závodu Gomselmaš. Po více jak tisíci kilometrech naše celodenní jízda skončila v druhém největším městě v zemi, v půl milionovém Gomelu, nacházejícího se až v jihovýchodní části země, čtyřicet kilometrů od hranic s Ruskem a Ukrajinou. Tam jsme strávili dny, během kterých jsme poznali historii, výrobní prostory a produkty tohoto největšího výrobce sklizňové techniky v Bělorusku, patřícího do celosvětové top pětky.
Touha být první
Že se už nacházíme na správném místě, šlo poznat díky obřím administrativním budovám s nápisy Gomselmaš a stylovými poutači v podobě strojů, které se zde vyrábí. Během prvního dne v Gomelu naše kroky zamířily do areálu výrobního závodu Gomselmaš, který se rozprostírá v samém srdci města, v blízkosti místní železnice, odkud většina nové techniky odjíždí na vagónech k prodejcům a zákazníkům. Jako první nás průvodce, hlavní konstruktéři a vývojáři, uvítali v podnikovém muzeu mapující historii a aktuální výrobní program. Každý, kdo měl jakékoliv otázky ohledně konstrukce techniky, měl jedinečnou možnost se zeptat přímo konstruktérů.
Za okamžik založení společnosti Gomselmaš se považuje rok 1930, kdy se vyrobily první jednoduché řezačky slámy, čímž se vytvořilo v zemi dříve neexistující strojírenství na výrobu zemědělské mechanizace pro přípravu a zpracování krmiva. V historii Gomselmaš často narazíte na slovo – první, neboť se konstruktéři vždy snažili přijít s jedinečným řešením, což se jim ostatně daří dodnes.
V prvopočátku se vyráběly jednoduché zemědělské nástroje, později už sofistikovanější sklizňové stroje na sklizeň obvyklých rostlin, ale i lnu či konopí. Během sovětsko-německé války se výroba evakuovala na východ do ruského Kurgan pro potřeby sovětské armády. Výroba v Gomelu se opět rozjela v době, kdy město bylo osvobozeno od nacistů, a zachytila poválečnou vlnu zvýšeného zájmu o zemědělské stroje. Další léta vývoje přinesly v roce 1977 legendární KSK-100 na sklizeň pícnin a kukuřice, který odstartoval úspěšnou éru výroby samojízdných sklízečů. Díky nim se Gomselmaš stal v roce 1984 největším výrobcem sklizňových strojů na světě a udával trendy v konstrukci zemědělských strojů v Bělorusku. Vyrábět samojízdné stroje přiměla stále zvětšující se populace v Bělorusku a zvyšující poptávka po mase a mléčných výrobků. Na výrobu krmiva pro dobytek už prostě tažené stroje nestačily. KSK-100 měl výkon 200 koní a poprvé hydraulický podvozek, který poskytl potřebnou flexibilitu při změně podmínek sklízení. Dále se mohly zaměňovat nejrůznější adaptéry, které umožňovaly provádět všechny nezbytné operace při sklizni krmiva.
V roce 2001 Gomselmaš jako první ve Společenství nezávislých států zahájil sériovou výrobu sklízecí mlátičky s moderním uspořádáním ústrojí a s centrálním umístěním kabiny. Rok 2003 zase patřil prvnímu univerzálnímu nosiči nářadí UES-2-250A na světě, který uměl sklízet pícniny, obilí, řepu anebo zaskočit v polních pracích klasický traktor. V roce 2008 se Gomselmaš stal prvním výrobcem na světě, který do 10 let od data vytvoření prototypu své nové sklízecí mlátičky dokázal vyvinout a uvést do provozu pět základních modelů.
Tovární muzeum
Protože je nemožné vměstnat všechny druhy vyráběných strojů do jedné haly, v muzeu své místo kromě historických modelů našly převážně stroje ze současné produkce, zejména ty s technickou výjimečností. Každý model si bylo možné podrobně prohlédnout. Patřičnou pozornost budila mlátička KZR-10 atypické konstrukce s odděleným zásobníkem, která umožňuje rozmetat posklizňové zbytky kolem sebe. Mezi nejzajímavější vystavené modely, co se týče pohonu, patřila první sklízecí mlátička na světě (typ GS 4118 K), která jezdí na stlačený zemní plyn. Letos úspěšně dokončila testy a bude zahájena sériová výroba. Z pohledu na zadní část stroje byly patrné nádrže na plyn, ventily a redukční systémy. Vyvinuta je hlavně pro úspornější a šetrnější provoz k životnímu prostředí. Hned vedle ní se nacházel model GS 2124, osazený kompletním GSP Autopilotem, umožňující sklizeň i bez řidiče v kabině. Systém dodala společnost Trimble. Mezi dalšími kompaktnějšími modely mlátiček se vyjímal typ s pásovým podvozkem určeným do méně únosných půd. Tyto typy se hlavně vyváží do Kazachstánu. Druhou řadu strojů prezentovaly samojízdné sklízecí řezačky všech velikostí včetně neobvyklých konstrukcí. Kdybychom měli vybrat opět nejzajímavější model, tak je to bezesporu typ FS 6033C s pásovým podvozkem a vlastním překládacím zásobníkem, který řezačce poskytuje vlastní autonomii, nepotřebuje k sobě odvozní prostředky. Nemůžeme zmínit ani největší chloubu ze současné produkce, vlajkovou loď mezi řezačkami, typ FS 8060. Vyvíjena je hlavně pro náročnější trhy vyžadující větší komfort.
K vidění byly také tažené sklízeče brambor, přesně dva typy – jeden do lehčích půd a druhý do těžších. Nebude trvat dlouho a začne i sériová výroba lisů na kulaté balíky včetně modelů s ovíjecím mechanismem. Jak jsme se mohli přesvědčit u vystavených předprodukčních verzí, jedná se o lisy od německého výrobce Krone, se kterým Gomselmaš spolupracuje.
Tři další výrobní a montážní závody v Asii
V současné době je společnost Gomselmaš holdingem, zastřešující několik podniků, jenž vyrábí součástky, díly a kompletují současně několik typů strojů, čímž pomáhají udržovat přiměřené ceny výrobků. Pod značkou Palesse jsou prodávány sklízecí mlátičky, sklízeče brambor, žací stroje a mašiny na sklizeň speciálních plodin. Celkově se jedná o 16 typů strojů, 75 základních modelů, 70 adaptérů a nástrojů pro sklizeň různých plodin. Perličkou je také výroba zdravotnických zařízení, Gomselmaš dokáže kompletně vybavit třeba zubní ordinaci. Činný je i v jiných sektorech, než jen v zemědělství. Ročně může běloruské brány opustit až 5 000 strojů, které se vyváží do Ruska, Ukrajiny, Kazachstánu, Česka, Slovenska, Rumunska, Bulharska, Argentini, Brazílie, Íránu a dalších zemích. Velká část z produkce míří na export. Gomselmaš je v Bělorusku jak jinak, než číslo jedna. Jedním z nejdůležitějších exportních trhů je Rusko, kde se v roce 2016 našlo majitele 1 750 mlátiček, takže si Gomselmaš ukrojil 28 % z ruského trhu s mlátičkami. Velký podíl na tom má nejen široká distribuční síť, ale také řada společných montážních podniků v ostatních zemích. V roce 2009 byl otevřen montážní závod v Číně, o rok později následoval společný podnik pro výrobu kombajnů v Kazachstánu a v roce 2015 druhý společný podnik v Číně.
Montážní linky s působivou kapacitou
Po seznámení se s výrobním programem a historií naše exkurze začala montážní linkou, kde sklízecí mlátičky dostávají finální podobu. Montážní linka prodělala zásadní modernizaci v oblasti hlavního posuvného dopravníku. Zatímco na začátku je jen rám s nápravami, na konci už kompletní stroj. Na podvozek se postupně v každém stanovišti montují jednotlivé součásti (ústrojí, motor, zásobník, kabina, výložník, šikmý dopravník). Na přání se mlátičky vybavují pohonem všech kol. Nyní se denně smontuje deset kusů, přičemž maximální kapacita je až třicet pět. Počet vyrobených kusů závisí na poptávce, avšak každý prodejce má skladem několik kusů, což ostatně lze vidět i ve Smidarech.
V další výrobní hale probíhá stacionární montáž samojízdných řezaček a univerzálních nosičů, neboť výrobní tempo nedosahuje takových hodnot, jako v případě mlátiček. Opět se zde kompletují celé stroje – od rámu, přes ústrojí, až po kabinu a motor.
V posledních dnech pobytu jsme ještě nahlédli do výroby odlitků z litiny (kterých je až 2 000 druhů), oceli a neželezných slitin, šroubů, matic, nýtů, nástrojů pro dělení za studena a též do slévárny. Při výrobě se uplatňují moderní výrobní procesy, což dokazuje mimo jiné řada zpracovatelských strojů západní výroby a CNC laserové řezací stroje. Kvalitu litiny zajišťují moderní indukční pece pro tavení vysoce pevných litin s programovým řízením procesů nakládání a tavení, automatické tvarovací linky či nejmodernější zařízení pro přípravu směsí. Novou generaci tavicích pecí můžeme nalézt v oddělení ocelářství. Za kvalitu výroby dostává Gomselmaš ta nejvyšší běloruská ocenění.
A samozřejmě nechyběla montáž sklizňových adaptérů. Ta probíhá na dlouhé lince, která má vcelku 22 kilometrů. Jelikož během finální montáže jsou všechny komponenty už nalakované, přesto celá lišta projde ještě jednou závěrečnou kontrolou, kde se případně ručně nanese opravný lak. Poštěstilo se nám též vidět finální test adaptéru a jeho dílčích komponentů.
Převážná většina dílů pochází z vlastní výroby. V mlátičkách jsou též používány díly z licenční výroby od německé společnosti Claas. Vzhledem k tomu, že Gomselmaš má vlastní motorárnu, stroje mimo evropský trh jsou osazovány motory běloruské výroby. Na trhy vyžadující přísnější emisní předpisy míří s motory značky Liebherr či Mercedes-Benz. Každý vyrobený stroj je podroben zkouškám na továrním polygonu. Gomselmaš v Gomelu zaměstnává 15 000 lidí a je tedy významným zaměstnavatelem v regionu.
Agromaš Bobrujsk
Jeden den byl také věnován návštěvě 160 kilometrů vzdáleného výrobního závodu Agromaš ve městě Bobrujsk, který vyrábí nejen výrobky pod vlastní značkou, ale i pod Gomselmaš - jedná se konkrétně o sekačky a secí stroje.
Agromaš je největším výrobcem zemědělské techniky v Bělorusku, na trhu působí 45 let a zaměstnává 2 000 pracovníků. Ve svém portfoliu má širokou škálu závěsné a tažené techniky. Vyrábí 80 typů strojů pro aplikaci organických a minerálních hnojiv, uchovávání a skladování píce a lnu, návěsy a techniku na zpracování půdy. Dále přívěsy pro traktory různých kategorií a další specializovaná zemědělská mechanizace, jenž se pyšní národními a mezinárodními certifikáty. Stroje se vyváží do 40 zemí včetně východních států, exotických zemí a Evropské unie. Prvním trhem v rámci EU bylo Finsko, tam se výrobky Agromaš těší velké oblibě, stejně tak v Pobaltských státech. Nově se diskutuje o možných dodávkách pro čínský trh.
Sami jsme se mohli přesvědčit o nastavených standardech výroby a prohlédnout si zpracování materiálů, svařovnu, lisovnu, montáž a lakovnu, která v nejbližší době projde modernizací.
Fotogalerie
