Když jsem byl dítě, chodil jsem do dětské hudební školy, hrál na knoflíkový akordeon. Tím, že jsem se lehce učil muzice, učitel už mi v první třídě nabídl, abych se začal učit dostatečně i na ukrajinskou sopilku, se kterou by mě chtěl vzít do dětského orchestru. No a za pár měsíců jsem hrál v orchestru, se kterým jsme hráli tradiční Huculskou hudbu, vyhráli spoustu soutěží i účast v televizi. V 15 letech jsem s hudebkou skončil, zahodil jsem i sopilku i harmoniku, a více než 20 let jsem se jich nedotknul.
V roce 2015 chtěl kamarád ve studiu nahrát vlastní písničku. Oslovil mě, abych mu nahrál partie na flétnu. Poprosil jsem bratra, aby mi v obchodě koupil flétnu. Nelíbil se mi ale zvuk. Překvapivě jsem zjistil, že hrát stále dokážu a podle sluchu dokážu zopakovat melodie. Nechal jsem si vyrobit na Ukrajině flétny od tamních mistrů. Pořád to ale nebylo ono. Našel jsem na internetu článek o mistrovi, který vyrábí nádherné hudební nástroje. Jmenuje se Ivan Kozačenko. Když jsem mu volal, zjistil jsem, že už se kvůli stáří výrobě nevěnuje. Po hodině rozhovoru mi ale slíbil, že pro mě vyrobí píšťalu. Výroba trvala dva a půl měsíce. Výrobu musel mistr několikrát ze zdravotních důvodů přerušit. Když jsem ji dostal, nevěřil jsem vlastním očím a uším. Byla nádherně zdobená a zvuk měla fantastický. Když jsem chtěl ještě jednou mistrovi poděkovat, dozvěděl jsem se, že zemřel.
To byla pro mě velká rána. Uvědomil jsem si, že takto odchází legendy a tradice. Proto jsem se rozhodl, že začnu sbírat kolekce dechových nástrojů od různých výrobců. Nyní mám největší sbírku ukrajinských sopilek na světě. A když jsem kupoval sopilky, občas jsem nacházel a kupoval "klenoty", staré tradiční nástroje, které lze těžko najít i v muzeu. Tak jsem se rozhodl, že budu sbírat z Karpat tradiční dechové nástroje pastýře.
Nejcennějších předmětů mám hned několik. To jsou dárky od Mistrů (nejdražší je Fujara ze Slovenska za 650 €), dárky od dospělých lidí z pozůstalosti po dědovi, přes 200 let stará flojara nebo roh maďarského vola, který měří necelý 1 metr (v Zakarpatí v muzeu je několik podobných, největší je 75 cm). Nejstarším předmětem je asi kolem 200 let stará huculska flojara z Verkhovyny. Nejkurióznějším předmětem sbírky je okarina dvojačka.
Cílem je postupně doplnit sbírku kompletně všemi tradičními pastevními dechovými nástroji ze Slovenska, Rumunska, Maďarska a Srbska. Nabídnout výstavy muzeím a pořádat akce pro děti.
