Nástup výkonných traktorových žacích strojů na český trh znamenal v mnohých zemědělských podnicích s orientací na rozsáhlou živočišnou výrobu konec provozu samojízdných mačkačů, které se hojně používaly v období komunismu. Jedna žací dvojkombinace dokáže svým výkonem, spolehlivostí a kvalitou práce předčit i dva staré samojízdné stroje. Tam, kde samojízdné mačkače z doby dávno minulé vstoupily do 21. století, už mají problém s častými opravami a nedostatkem náhradních dílů. Podobná situace, před léty nastala v podniku ADAS SVOBODA s.r.o.
Pocítili dopady sucha
Rodinná firma v roce 1992 navázala na činnost předešlého konsorcia fyzických osob a od svého prvopočátku nepatřila mezi typické zemědělské podniky s osevními postupy. Firma má dvě sdružené činnosti, na jedné straně mezinárodní kamionovou dopravu a na straně druhé provoz zemědělské sušárny pro výrobu vojtěškových úsušků. Vojtěškové úsušky, jinak též pelety, se nejčastěji používají jako krmná surovina pro výrobu krmných směsí. Úsušky v menším objemu zhruba 200 tun firma prodává i drobným odběratelům, kteří tím krmí hospodářská zvířata. Častým odběratelem jsou také chovatelé koní, u nichž se vojtěškové úsušky hodí jako zdroj potravy při omezených možnostech pastvy a v zimním období. „Kdysi jsme bývali členy sušárenské asociace, která byla založena kvůli tomu, že jsme od roku 2004 pobírali po vstupu do EU dotace na úsušky. To ale skončilo a myslím si, že s tím skončily i další sušárny. Ono nás ani v asociaci nebylo mnoho, asi kolem devatenácti. My a sušárna u Mladé Boleslavi jsme v oblasti jižních, západních, východních a severních Čech jediní, které se tímto zabývají. Na Moravě jich je o něco více,“ upřesnil pan Miroslav Svoboda, majitel firmy ADAS SVOBODA s.r.o.
Firma dříve obhospodařovala 130 hektarů zemědělské půdy v nájmu. Postupně se však pozemky začaly vydávat majitelům a vedení se rozhodlo žádné další nekupovat. Nyní se vojtěška vykupuje od okolních zemědělců nacházejících se do vzdálenosti 10 km, na Lounsku do 20 km od střediska v Razicích. „Vojtěšku si sami posečeme, shrneme, sklidíme a odvezeme. Na našem středisku ji průběžně vážíme a zemědělci nám pouze fakturují zelenou hmotu,“ popsal postup pan Svoboda a pokračoval: „Je to pro zemědělce výhodné, neboť vojtěška spadá do tzv. greeningu. V současné době je spolupráce s okolními zemědělci dobrá.“ Jako každou jinou oblast zemědělství i zde pocítili dopad sucha: „V první seči nám stačí na 24h provoz sušárny (když už se spustí, snaží se provoz udržet ve dne i v noci, pozn. redakce) sklidit šest hektarů a z nich přivést dvanáct až čtrnáct plných nákladních vozidel. Teď se nám stává, že z dvaceti dvou hektarů máme výnos o objemu pouze tří nákladních vozidel. Je to náročné, protože sklizňové stroje jezdí stále se stejným záběrem, ale sklízí méně hmoty. Loňský rok moc pro nás příznivý nebyl, vyrobili jsme jen 1350 tun úsušků. Letos to vypadá, že ani tohoto čísla nedosáhneme, odhadujeme zhruba jen 1300 tun.“ posteskl si Svoboda. Celková produkce za rok obvykle činí 1600 až 1700 tun vojtěškových úsušků, z toho zhruba dvě třetiny firma vyváží do Německa, kde mají zákazníka, který 26 let pravidelně odebírá až 800 tun. Důvodem je kvalita úsušků – díky ní plánují vyvážet i do Polska.
Vojtěšku pro výrobu kvalitních úsušků sklízí SaMASZ
Ke sklizni vojtěšky firma ADAS SVOBODA s.r.o. v minulosti používala samojízdné mačkače Fortschritt E303 – tři k přímé sklizni a další dva k dalším operacím. S těmito stroji byl podnik spokojen, protože disponovaly mačkacími ocelovými válci, které píci během sečení narušovaly, aby navodily příznivější podmínky pro sušení. Jenže životnost strojů skončila a nastal okamžik pořízení nového stroje. Trendy si již delší dobu žádaly diskový žací stroj. A tak se před pěti lety vedení firmy jelo podívat k zemědělci na Rokycansko, jenž sklízí senáž pro dobytek žací trojkombinací SaMASZ. Mimochodem, šlo už o jeho druhou v řadě: „Důvodem pořízení žací dvoukombinace SaMASZ byl fakt, že byl zemědělec na Rokycansku s první žací trojkombinací velmi spokojen a také, že se tehdy cena pohybovala o třetinu níže oproti konkurenci,“ řekl Svoboda. Paní Šárka Švejdová ze společnosti N&N Košátky s.r.o., která je akreditovaným dovozcem strojů této značky do České republiky, nám potvrdila, že tento cenový poměr platí dodnes. „Myslím si, že jsme nerozhodli špatně, protože sklízíme až 650 hektarů za sezónu. Provádí se tři seče a někdy částečně i čtvrtá. Žací stroje SaMASZ máme pět let a poruch bylo naprosté minimum,“ dodal Svoboda.
Před léty byl konkrétně pořízen zadní diskový žací stroj KT 260W a čelní diskový žací stroj KDF 300W. Prvně jmenovaný má pracovní záběr 2,6 m a druhý jej vhodně doplňuje se svými třemi metry. Dvoukombinace je nepřetržitě využívána s traktorem Zetor Forterra 140, se kterým je majitel rovněž nadmíru spokojen. Se soupravou jezdí jedna osoba, což znamená, že jak traktoru, tak žacím strojům je dopřávána prvotřídní péče a pravidelná údržba. I po letech provozu stroje vypadají téměř jako nové. „Ze začátku jsme se s tím museli naučit pracovat. Když je hustší porost, tak jedeme naplno 1000 ot/min, ale když jsou porosty slabé, tak se musí přizpůsobit i ten počet otáček na zhruba 750 za minutu, protože velký vír porost položí a nože vojtěšku neuseknou tak čistě,“ popsal začátky pan Svoboda.
Zadní žací jednotka využívá koncepci centrálního zavěšení, která přispívá nejen ke stabilitě, ale i k lepšímu kopírování nerovného terénu. Stroj vyniká snadným ovládáním, za zmínku stojí třeba západka, která plní funkci mechanického řešení, přes které se jednoduše nastavuje poloha pro transport, provoz a parkování. Při najetí na překážku se jednotka pomocí hydrauliky vychýlí vzad a současně se zvedne o půl metru. Zvoleno bylo komfortnější hydropneumatické odlehčení, zato u čelní jednotky jsou použity odlehčovací pružiny s nastavitelným tlakem na terén po celém záběru. U obou žacích strojů je výkon přenášen teleskopickým kloubovým hřídelem k žací liště typu PerfectCut, která na rozdíl od ostatních typů lišt má svařovanou konstrukci, jež umožňuje integrovat doplňky, jako jsou plazy a podobně. Mimo to není ani náchylná na zkroucení. Lišta využívá planetární pohon – je zajištěn pouze přes velká středová ozubená kola. Za celou dobu provozu ve firmě byla měněna pouze ložiska v modulech. Moduly disků disponují systémem ochrany, který má funkci bezpečnostního klínku. Nože uchycené k centrálnímu držáku je snadné vyměnit i v polních podmínkách. O tom ví své i v ADAS SVOBODA s.r.o., protože okolní zemědělci se nachází v oblastech pro zemědělství nepříznivých - na pozemcích se nachází hodně kamenů. Na plochách s vojtěškou kameny na povrch vytahují divoká prasata. Nejčastějším úkonem na žacích strojích je tak výměna nožů. „Kameny jsou problém. Pozemky si mnohdy projdeme a ručně kameny vysbíráme, spotřeba nožů je pak nižší,“ podělil se o zkušenosti pan Svoboda.
Důkaz, že výrobce naslouchá zákazníkům
Po seči se firma snaží vojtěšku nechat den zavadnout a až posléze sklidit a odvést na sušárnu. Spotřeba tepla při výrobě úsušků by měla být přiměřená, tudíž je důležité, aby byla vojtěška dostatečně zavadlá. Z toho důvodu jsou žací jednotky vybaveny pryžovým mačkacím válcem, kterým posekaná hmota proudí. A jak sám pan Svoboda říká, je to pro něj nejdůležitější část žacího stroje. Tlak drcení u válců je nastavitelný v závislosti na podmínkách sklizně. Profil mačkacího válce je do písmene V, takže drážky do sebe zapadají a posečený materiál mačkají velkou intenzitou.
Díky této operaci schne vojtěška snáze. Z počátku byl ale s válcem problém, protože se skládal z pryžových segmentů, které praskaly. Výrobce ale na základě této zkušenosti provedl nejen opravu na své náklady, ale také celkově inovoval mačkací válce a upravil výrobní proces tak, aby se to už nikdy u žádného žacího stroje nestalo. K údržbě majitel a současně i občasná obsluha, pan Svoboda, dodali následující: „Je důležité prostor pod disky očistit, aby tam nezůstal materiál, který by měl vliv na životnost ložisek. Žací stroj mažeme dle servisního plánu, není to nic složitého, maznic není mnoho. Možná je to také důvod, proč nám tak stroje drží. Kdybych měl srovnávat, tak oproti opravám starých mačkačů je to nebe a dudy.“
Jak se vyrábí vojtěškové úsušky?
Zařízení v Razicích bylo spuštěno v roce 1972 a dodnes je udržováno v provozu. Z dávkovacího stolu sklizená vojtěška padá do sušicího bubnu, který se otáčí rychlostí čtyř otáček za minutu. Na konci celého zařízení se nachází velký ventilátor, který má v celém procesu výroby dvě funkce – jednak z kotle táhne zplodiny a podporuje hoření, a dále vzduch unáší materiál až na konec, kde se vzduch od úsušků oddělí. Vzduch putuje komínem ven a úsušky do odjezdového zásobníku, na který fouká další, tentokrát ochlazující vzduch. Poté jsou úsušky odvezeny k zvážení a následně uskladněny. Za 24 hodin provozu je zařízení schopno vyrobit 22 tun vojtěškových úsušků. Pět minut trvá, než se z vojtěšky stane úsušek. Na vstupu se pohybuje teplota kolem 1000 stupňů a na výstupu kolem 120 stupňů Celsia. Zařízení k vytápění používá dřevní štěpku, která je cenově výhodnější než plyn. Toto palivo bylo tehdy zvoleno zejména pro příznivou cenu vstupního materiálu - v minulosti docházelo k likvidaci suchých smrků Krušných hor v důsledku jejich znečištění emisemi z elektráren. Smrky se tehdy štěpkovaly a výsledný materiál se vozil až do vzdálenosti 40 km za rozumnou cenu. Zařízení může spalovat štěpku nebo piliny z čistého dřeva bez obsahu nežádoucích příměsí jako je pryskyřice, která se nachází třeba v dřevotřísce, z níž se vyrábí nábytek. Důvodem je způsob sušení – v tradiční bubnové sušárně zplodinami vzniklými spalováním. Nejde tedy o oddělený typ, respektive pásovou sušárnu, kde se uplatňuje čistý výhřev. Na sušárně se každý rok provádí měření emisí, do limitů se bez problému vejde. Je to díky tomu, že se dřevo spaluje při vysokých teplotách.
Fotogalerie
