Přesné zemědělství dnes využívá satelitní a GPS zařízení, palubní počítače a laserovou technologii ke snížení odchylek na centimetry. Velký výběr robotických traktorů je v současnosti rozdělen do kategorií v závislosti na jejich funkčnosti. Traktory či nosiče nářadí mohou být zcela autonomní bez kabiny nebo s kabinou, kde se stále počítá s částečnou obsluhou. Jejich ovládání a správa se provádí na dálku.
Rozšířením zcela autonomních traktorů brání legislativa. Je to podobné, jako u autonomních automobilů. Ještě si chvíli počkáme, než se po veřejných pozemních komunikacích budou prohánět traktory bez řidiče. Na poli je to ale něco jiného. Vývoj tedy směřuje k autonomním traktorům, které budou moci stále ovládat i lidé z místa řidiče (obsluha traktor jen doveze na pole). Další směr vývoje směřuje k malým robotům, které též někdo doveze například pick-upem na pole.
Holandský rodák, australský farmář Gerrit Kurstjens, uplatnil v praxi prvně jmenovaný směr vývoje, který byl zmíněn v odstavci výše. Jeden z prvních traktorů na světě bez posádky jezdí v oblasti východní Austrálie. Tento holandský farmář pěstuje pšenici, ječmen a čirok. Již deset let uplatňuje bezorebné obdělávání půdy.
Autonomní traktor v loňském roce jezdil s taženým postřikovačem. Takto ošetřil 10 000 hektarů a dalších 5 000 hektarů při práci v kolejových řádcích (konkrétní činnost farmář nezmínil). K pokusu posloužil klasický traktor Fendt 936 Vario, který se však osadil technologií X-Pert od holandské společnosti Probotiq. Tento systém má dostatečnou kapacitu na to, aby ukládal a vyhodnocoval stovky dat z provozu. V kabině traktoru lze zobrazit všechny funkce a příkazy či 3D obrazy tras. Zpracování dat je podle slov farmáře velmi snadné. Systém X-Pert používá přesný korekční signál a vysoce citlivé přijímače GPS.
Dva režimy
Takto upravený traktor dokáže pracovat ve dvou režimech. První režim umožňuje práci v uzavřené oblasti. Traktorem (s postřikovačem) se trasa nejprve projede a systém mezitím pečlivě zaznamenává všechny pracovní kroky, jako je řízení, činnost plynového pedálu či zapínání a vypínání postřikovače. Traktor je poté schopen činnost opakovat zcela sám.
Traktor může také pracovat na své vlastní zvolené dráze. Druhým a lepším režimem je podle farmáře projet jednou podél vnější hranice obdělávané plochy a pak kolem všech překážek uvnitř. Poté je nutné naprogramovat základní parametry: směr jízdy, pracovní šířka, otáčky, otáčky motoru atd. Systém pak vypočítá, kudy bude jezdit a kde se bude otáčet na souvratích. Připraví též mapu, jak nejlépe pracovat na celém poli. Farmář má i přehled o tom, jak daná práce bude traktoru dlouho trvat. Po nastavení všech parametrů nakonec řidič vystoupí z traktoru a pomocí dálkového ovládání ho uvede do pohybu. V případě, že nastal nějaký problém, např. když je postřikovací nádrž prázdná, dostane řidič z traktoru telefonní zprávu.
Strach z překážek
Farmář prozradil, že měl poprvé strach, že traktor narazí do překážek, jako jsou stromy či příkopy. Farmář dokonce prohlásil: „I když to zní divně, jsem přesvědčen, že robotický traktor je bezpečnější než traktor s řidičem, a to v několika směrech.“
Velkým rozdílem mezi standardním traktorem řízeným GPS a autonomním traktorem je to, že autonomní traktor bude vždy stát, dokud nebude každý parametr správně zadán. Standardní traktor řízený GPS bude pokračovat v jízdě, dokud nezasáhne řidič.
Autonomní traktor farmáře Kurstjense vždy zkontroloval, zda stojí na správné dráze, není nic vpředu a zda je traktor po mechanické stránce v dobré kondici – správný tak a teplota oleje, brzdy a signál RTK. Celkem kontroloval 50 až 100 parametrů. Posléze aktivoval hydrauliku a zkontroloval tlak u postřikovače. Při pomalém rozjíždění zkontroloval další parametry, a když vše bylo v pořádku, zvyšoval rychlost do nastavené hodnoty.
„Viděli jsme mnoho výhod, včetně úspor práce, zejména v noci a o víkendech,“ řekl farmář a pokračoval: „K dispozici je také bonus za nižší náklady na údržbu a opravy, protože stroj je provozován zcela v přednastavených parametrech a není využíván na maximum svých možností. Pokud je zjištěna chyba, zastaví se. Mělo by být také méně malých nehod, jako jsou srážky se stromy a ploty. Dále jsou minimální prostoje. Zatímco obsluha má čas od času několik přestávek, autonomní traktor pracuje nepřetržitě.“
Farmář si objednal do následující sezóny další dva takto upravené klasické traktory. Výhodu vidí v tom, že traktory mohou pracovat jak v autonomním režimu, tak klasicky s automatickým řízením GPS a řidičem. Proto se domnívá, že traktory bez kabiny a tudíž i řidiče jsou zajímavé, ale v praxi dražší a méně flexibilní než standardní traktor s kabinou.
Mnozí z vás určitě namítnou, že takový traktor sebere práci lidem. Gerrit Kurstjens si myslí, že ne. Vznikne totiž nová profese pro vysoce kvalifikované lidi s počítačovými znalostmi.
Fotogalerie
