Dílna na výrobu bryček a kočárů se stala nejdůležitější a nejsměrodatnější
Sedmého prosince 1822 se Ignazi Schustalovi a jeho první ženě Apoleně rozené Drozdové narodil třetí syn, Ignác. Poté co se úspěšně prokousal od svých 11 let nelehkým životem sirotka se přes vyučení a vandr dostal postupně až k založení své první dílny na výrobu lehkých bryček. Stalo se tak v roce 1850. Tento moment lze označit za počátek výroby vozidel v Kopřivnici. Podle dochovaných informací Ignác Šustala, který narychlo a neplánovaně opustil dobře placení místo u c. a k. výrobce a dvorního dodavatele kočárů Philippa Kollera ve Vídni, musel požádat svého staršího bratra Jana, kopřivnického Fojta (rychtáře), o svolení zřídit si u něj na fojtství malou dílnu. Městská rada v Novém Jičíně, na základě vyjádření tamních sedlářských mistrů totiž navrhla okresnímu hejtmanství vyřídit zamítavě žádost tovaryše Ignáce Šustaly z Kopřivnice o udělení mistrovského práva v Novém Jičíně. Bratr Jan přidělil Ignáci v hospodářské budově fojtství jednu místnost na dílnu. Její rozměry 6 m x 7m plus předsíňka 3 m x 3,7 m naznačují, že výroba se zde opravdu omezila pouze na některé drobné dokončovací operace. Převážná část prací byla prováděna za příznivého počasí na dvoře fojtství. Dílna na výrobu bryček a později kočárů páně Ignáce Šustaly, nesoucí jeho příjmení, nebyla sice první manufakturou v Kopřivnici, ale zato se stala postupně tou rozhodně nejdůležitější a nejsměrodatnější. Předurčila vývoj vsi, postupně města, regionu a prakticky celé této části severní Moravy.
Tovární produkce kočárů
První známkou industrializace vsi Kopřivnice bylo založení Továrny na hliněné zboží v roce 1812. Prvním místním továrníkem byl Ignác Raška z rodiny držitelů svobodného dvora zemanství z č. 72 v Kopřivnici. Jeho syn Adolf se dva roky před převzetím rodinného podniku v roce 1853, spojil s Ignácem Šustalou. Raška vnesl do podnikání nejenom potřebný kapitál, ale též vyšší obchodní zdatnost. Šustala dodal um a fortel a Raška, poději ještě se svým příbuzným Karlem Moslerem z Příbora, finanční prostředky. Díky novému kapitálu svých společníků mohl Šustala dosáhnout naplnění svého snu, překlopení původní živnostenské výroby bryček do tovární produkce kočárů. Však byla tato skutečnost také stvrzena 30. 11. 1858 vznikem společnosti „Schustala a spol."
Vybudování Studénsko-štramberské železniční trati přineslo do regionu nové podnikatelské příležitosti. Na slavnostním otevření na jaře roku 1882 se, tehdy již velmi úspěšný výrobce povozů a kočárů, Ignác Šustala blíže seznámil s rytířem Davidem Gutmannem, dvorním radou baronem Eichlerem a šlechticem Alfredem von Lenzem. Pánové, kteří byli sami na budování průmyslu v této části Rakousko-Uherské monarchie zainteresování, mu poradili, aby se pokusil o zisk zakázky na stavbu železničních vagonů.
120 plošinových železničních vozů
Ignác Šustala dlouho neotálel, využil nabízené příležitosti a kupodivu již 1. 7. 1882 dostal závaznou objednávku na výrobu 15 otevřených nákladních železničních vagonů. Nad kolejemi železniční vlečky spojující tovární nákladní rampu se Studénsko-štramberskou dráhou, stejně jako na kolejemi narychlo zřízené paralelní trati, byla postavena dřevěná kůlna, v níž bylo zřízeno deset pracovišť. To byla první kopřivnická vagónka! I přes tyto partyzánské podmínky byla první objednávka k 1. 12. 1882 úspěšně vyřízena. Následovala další objednávka na deset stejných nákladních vagonů, která byla stejným způsobem na jaře 1883 splněna.
Po těchto úspěších se Ignác Šustala cítil dostatečně vybaven na to, aby převzal opravdu solidní zakázku. Ta přišla vzápětí, 120 plošinových železničních vozů k dodání do září roku 1883. Dvorní rada Eichler požádal tehdejšího přejímacího technika Severní dráhy rytíře Huga Firschera von Rösslerstamm, vzděláním strojního inženýra, aby byl Schustalovi nápomocen s potřebným rozšířením továrny a dohlédl též na výrobu oněch vozů. Tak se stalo, že Ignác Šustala získal do svých služeb člověka, který se o zhruba čtrnáct let později stal tím, kdo v Kopřivnici zavedl automobilovou výrobu.
Slabá finanční situace továrny
Výroba železniční vagonů si však žádala podstatně více energie a nasazení než původní výroba bryček a kočárů. To si nepochybně Ignác Šustala uvědomoval. Vystavět a rozběhnout v těchto podmínkách funkční a úspěšnou vagónku, to byl vpravdě husarský kousek. Není divu, že význam pozice již zmíněného přejímacího technika pana Hugo Fischera z Rösslerstammu raketově vzrůstal. Rychlejšímu rozvoji výroby železničních vagónů však stále ještě bránila slabá finanční situace továrny, která se ještě zhoršila v rámci výstavby nových výrobních hal pro vagónku v roce 1887. Slabá finanční situace se zvrtla v doslovnou tíseň a Ignác Šustala tak v roce 1891, chtě, nechtě, možná dokonce na nátlak, musel poslechnout rady rytíře Davida Gutmanna majitele ostravských dolů o převedení své firmy na akciovou společnost s kapitálem dva miliony rakousko-uherských korun. Po změně právní podstaty společnosti vznikla firma Kopřivnická vozovka, akciová společnost, dříve Schustala a spol., v německé transkripci potom: Nesselsdorfer Wagenbau-Fabriksgesellschaft, A. G., vormals Schustala et Comp. Její výrobky začaly na trh přicházet pod značkou „NW".
Některé prameny uvádí, že změna společnosti proběhla za velmi výhodných osobních finančních podmínek páně Šustaly. Ať tak či tak, byla to změna podstatná, kterou zakladatel velmi těžce nesl. Rok 1891 se nakonec pro něj stal posledním na tomto světě. Při jednání o vytvoření akciové společnosti ve Vídni na konci ledna postihla Ignáce Šustalu oběhová příhoda. Po třech strastiplných dnech zakladatel výroby vozidel v Kopřivnici, 29. 1. 1891 v hlavním městě mocnářství zemřel. Nebylo mu tedy osudem dopřáno, aby se dožil moderních a opravdu zásadních plodů své práce – automobilů se spalovacím motorem.
Fotogalerie
