Když se stroj s klasickými ocelovými pásovými jednotkami pohybuje po silnici, je doprovázen značným hlukem – a to díky ocelovým a šroubovým spojům. Ocelová pásová jednotka také značně poškozuje silnici. Traktory s ocelovými pásovými jednotkami jsou stále rozšířené zejména ve východních státech, po silnici z výše zmíněných důvodů zpravidla nejezdí. Řešením mohou být gumové špalky na pásech (používají je i historické tanky například při přehlídkách apod.).
Aby mohl pásový stroj jezdit bez problémů i po silnici, od 30. let 20. století testovali konstruktéři pásy s gumovými díly. Mezi jednotlivé spoje pásu byly vkládány gumové vložky. Tyto vložky byly poprvé použity u britského pásového traktoru Bristol v roce 1933. Pás kov-guma ale měl nevýhodu – byl ještě těžší než klasický kovový pás.
Zcela odlišný koncept představovala forma pásu z gumy. Francouzský vojenský inženýr Adolphe Kégresse s touto myšlenkou přišel již v roce 1913. Navrhl nahradit spojovací články elastickým gumovým pásem. Pás nedělal hluk a nepoškozoval silnice. I přes nevýhodu v podobě velké náchylnosti na poškození se vynález začal používat u vojenských pásových tahačů. Ještě na konci padesátých let nebyly gumové pásy kvůli své nízké životnosti vhodné pro zemědělské použití.
Východoněmečtí inženýři ze Schönebecku provedli v tomto směru zajímavý výzkum. Nejzajímavější vývoj se odehrál na počátku padesátých let. V roce 1953 spatřil světlo světa pásový traktor KS-06. Futuristicky vyhlížející traktor byl vybaven dvouvrstvou pásovou jednotkou skládající se z gumového pásu a kovu.
Sériová výroba tohoto traktoru se samozřejmě nikdy neuskutečnila. Vývoj však pokračoval. V roce 1955 byl představen další traktor KS-16. Jeho pásy byly kompletně vyrobeny z gumy a po celé délce měly zemědělský dezén.
Další vývoj přinesl změnu v systému kol, kde byla opěrná, hnací a vodicí kola nahrazena koly o velkém průměru vybavenými pevnými gumovými pneumatikami – inovovaný traktor nesl označení KS-29. Koncepce pás-kola se příliš neosvědčila, a tak vývoj pokračoval dále.
V šedesátých letech byl vývoj pozastaven. Inženýři ze Schönebecku se vrátili ke konceptu traktoru s gumovými pásy až ve druhé polovině sedmdesátých let (od roku 1977). Nová struktura pásu už byla tehdy vyrobena z několika vrstev speciální textilie vyrobené z vysokopevnostních polyamidových vláken.
Fortschritt a gumové pásy
K testování nové koncepce pásových jednotek posloužily sériově vyráběné kolové traktory Fortschritt ZT-300. Prototypy se ve srovnání se sériovými modely lišily „od pasu dolů“. Vývoj směřoval dvěma směry. Jedna koncepce pásových jednotek využívala velká kola traktoru spolu s menšími vodicími koly. Celek se podobal podlouhlému polopásovému systému. Druhá koncepce se ukázala být odolnější – využívala menší kola a sadu vodicích koleček – tři identická kola byla pogumovaná, všechna tato kola přenášela váhu na pás a zem. Otáčení traktoru se provádělo klasicky volantem - podle systému Cletrac.
V roce 1984 přišel na trh vylepšený traktor Fortschritt ZT-320. I na tomto modelu byl testován speciální podvozek, který se později testoval i na samojízdném mačkači E-303.
Vývoj pásových traktorů Fortschritt nebyl dokončen, vzniklo jen několik prototypových modelů.
Není přesně známo, kolik pásových traktorů ZT-300 GB/ZT-320GB bylo vyrobeno. Podle jednoho zdroje bylo vyrobeno 28 kusů. Jiné zdroje uvádí až 63 kusů.
Zkušenosti německých inženýrů z oblasti vývoje těchto podvozků později převzala firma Caterpillar Challenger a využila u svých pásových zemědělských traktorů CAT počátkem 90. let.
