František Širůček hospodařil v obci Kladoruby už jako malý kluk se svým tátou. V té době to bral naprosto automaticky a vlastně ani jiné možnosti nebyly. K farmaření ho vedl jeho otec Vlastimil, který byl v roce 1981 nucen farmaření ukončit a jeho syn se přesunul do místního JZD. V roce 1992 František zažádal o navrácení půdy a společně se svým náctiletým synem Jiřím začali hospodařit na necelých 23 hektarech půdy. Doba to byla přetěžká, Širůčkovi vzali veškeré své úspory, pořídili nový Zetor 5211 a dali se do práce. K hospodaření měli ještě dvě pětadvacítky, které si postupně opravili, a to byla veškerá technika.
Rok 1996 byl další milník farmy Širůčkových. Syn Jiří totiž ukončil střední školu a stal se oficiálním spoluvlastníkem statku svého otce. Od rána do večera celá rodina pracovala na rodinném hospodářství tak, jak to ostatně bylo odjakživa.
Postupně přibývala technika a s ní pochopitelně i starosti. K pětadvacítce přibyla stopětka a ke sklizni začali používat sklízecí mlátičku E517. Následně se na farmě objevil i první finský stroj, a to Valtra 202T. V té době už Jiří s otcem hospodařili na více než sto hektarech. K úspoře času za silný traktor pořídili čtyřmetrovou secí kombinaci.
Na farmě už dokázali zpracovat půdu, zasít, ale zub času se pochopitelně podepsal na sklízecí mlátičce E517. Otázka, jak to vyřešit padala každou sklizeň. Širůčkovi se nechtěli spoléhat na služby, a tak řešili, zda koupit další Fortschritt nebo nějaký použitý stroj. Nakonec po dlouhých úvahách a zjišťování všech dostupných informací se rozhodli pro stroj nový. Byli si vědomi, že se bude jednat o velkou investici na dlouhou dobu, proto oslovili všechny možné známé a kamarády, aby měli co největší přehled a nejvíce informací.
Jak se po třech letech kombajn osvědčil?
Požadavky na nový kombajn byly, ať kvalitně a pokud možno, co nejekonomičtěji sklízí. Životnost stroje musí být co největší, a hlavně musí být schopni si co nejvíce věcí opravit sami. Po důkladném prozkoumání dostupných značek a dobrých zkušenostech s finskou Valtrou se rozhodli pro sklízecí mlátičku finského výrobce Sampo Rosenlew.
Kontaktovali prodejce P&L, spol. s r.o. a společně nakonfigurovali stroj, který byl přesně dle jejich požadavků. Na sklizeň 2018 pak P&L dodalo Širůčkům novou sklízecí mlátičku Sampo Rosenlew C8 s lištou s pracovním záběrem 5,1 metrů. Po třech sklizňových sezonách jsme se zeptali Širůčků, jak jsou se strojem spokojeni.
„Po tříletých zkušenostech mohu potvrdit, že mlátička Sampo Rosenlew Comia C8 splnila vše, co jsme od ní očekávali,“ hodnotí investici Jiří Širůček. „Oceňuji u ní jednoduché čištění, snadnou údržbu, když všechno pootvírám, na vše vidím. Síta a spádové desky lze jednoduše vyjmout a vyčistit. Na stroj pasují české řemeny a není problém je rychle sehnat. Když si nevím rady, zavolám servisního pracovníka a ten mi vysvětlí, co mám udělat. Takže k nám nemusí jezdit, vše si opravíme sami. S kombajnem jezdí větší část sklizně táta. Já se starám o odvoz a všechno kolem. I díky tomu můžeme dělat velké množství různých plodin, které jsou vždy perfektně vyčištěné. Dokážeme tak rozložit riziko, že některá plodina nevyjde. Nízká váha celého stroje je taktéž důležitá vzhledem k průchodnosti a pochopitelně utužení půdy. Viděl jsem také výrobní linku přímo ve Finsku a podmínky v jakých se tam sklízí. A to mě jen utvrdilo v tom, že Sampo je pro nás to pravé.“
„Nejdříve jsem měl ze Sampa trošku obavy, ne že bych se bál kombajnu. Celý život jsem jezdil na Fortschrittu, kde se vše ovládalo manuálně. U Sampa je ale dotykový displej. Po zaškolení od P & L jsem pochopil, že všechny moje obavy byly zbytečné. Ovládání je naprosto snadné a intuitivní. Líbí se mi, že k mlátičce a ke všem čistícím otvorům je snadný přístup a nikde není žádná zbytečná elektronika. Sklízet při vyšší vlhkosti není pro Sampo žádný problém, a to je v našich podmínkách důležité. Spotřeba, kterou nám prodejce sliboval se mě zdála až neuvěřitelná, ale musím říct, že se jejich slova potvrdila. Sampo pro nás byla správná volba a jsem moc rád, že jsme se pro tuto značku rozhodli. Kdybychom měli dneska opět vybírat mlátičku, ukázali bychom prstem opět na Comii,“ řekl nám František Širůček.
U Širůčků k dnešnímu dni hospodaří na cca 125 hektarech půdy a starají se o zhruba 30 kusů masného dobytka. V letošním roce jejich sklízecí mlátičku čeká 42 ha pšenice, 31 ha řepky, 11 ha hořčice, 10 ha jarní pšenice, 11 ha máku a nějaká ta služba po okolí. Přejeme všem pevné zdraví a bezproblémovou sklizeň.
Fotogalerie
