Většina tuzemských traktoristů absolvovala autoškolu na dnes už starších traktorech Zetor. Pojďme si připomenout, jak měla správně vypadat technika jízdy s traktorem Ursus C-385/Zetor 8011 v roce 1988 podle autoškoly.
Nejdříve informace o traktoru z videa. Traktor Ursus C-385 (vznikl ve spolupráci s Polskem a Československem) je univerzální kolový traktor s hnací zadní nápravou. Přední kola jsou řídicí s posilovačem řízení, který umožňuje snazší ovládání. Traktor je bezrámové konstrukce, která tvoří pevný a tuhý celek. Jednotlivé strojní skupiny jsou vzájemně spojeny přírubami a svorníky. Traktor je vybaven naftovým čtyřdobým řadovým motorem s přímým vstřikem paliva. Motor je čtyřválcový s objemem válců 4562 cm3 a maximálními otáčkami 2200 ot/min. Převodovka má čtyři silniční a redukované stupně a čtyři zpětné stupně. Traktor je vybaven násobičem momentu, který počet rychlostí zdvojnásobí. Spojka je suchá, jednokotoučová. Ruční brzda je kotoučová s mechanickým ovládáním. Provozní brzdy jsou kotoučové, kapalinové, ovládané kuličkovým rozpěrným mechanismem.
Ve videu se dozvídáme, že před jízdou je potřeba provést přípravu traktoru. Při denní kontrole začínáme dotažením matic kol. Matice se dotahují křížem. Dále provedeme kontrolu, případné dotažení šroubů přední nápravy. Důkladně ověříme stav chladicí kapaliny a podle potřeby ji dolijeme. Zkontrolujeme měrkou stav paliva v nádrži. Množství brzdové kapaliny sledujeme ve vyrovnávací nádržce. Poté vyjmeme měrku oleje a zjistíme množství oleje v motoru. Uvolníme vodítko brzdových pedálů a změříme odpor pedálů sešlápnutím. K měření tlaku v pneumatikách využíváme vyzkoušený měřič. Tlak změříme na každé pneumatice a po měření uzavřeme ventil čepičkou. Poslední je kontrola osvětlení – čelní světlomety, směrovky, brzdové a koncové světlo.
Důležitým předpokladem dobré techniky jízdy je pohodlné sezení a správná poloha nohou a rukou. Paže musí být lehce pokrčené – vzdálenost seřídíme stavitelnou opěrkou sedadla. Volant držíme oběma rukama v poloze za deset minut dvě. Prsty objímají volant na pevnější straně – palec je ve vnitřním žlábku. Před jízdou je nutné seřídit vnější zpětná zrcátka. Řidič ovládá pravou nohou pedál plynu a zdvojený pedál nožní brzdy. Každé kolo je brzděno samostatně. Při jízdě po pozemní komunikaci musí být pedály spojeny západkou. Pedál uzávěrky diferenciálu se nesmí sešlapovat při projíždění zatáčky. Ve videu je následně zmíněna řadicí páka čtyřrychlostních stupňů - poloha neutrál, páka ruční brzdy – poloha zabrzděno/odbrzděno, páka vnitřního okruhu hydrauliky a vnějšího okruhu hydrauliky, páka pro předvolby redukci, silniční rychlost a pro zpětnou rychlost. Další záběr ve videu míří na pedál spojky - v poloze zapnuto a vypnuto. Spojku vypínáme při startování, řazení rychlostních stupňů a zastavování. Pod volantem je přístrojová deska. Spínací skříňka je ovládaná klíčkem – jeho zasunutím do polohy nula je zapojen startovací okruh a funkce měřidel. Otáčením klíčku zapínáme světla – potkávací, dálková a obrysová. Pravá páka pod volantem patří dávkovači vstřikovacího čerpadla – tzv. ruční plyn. Další ukázka ve videu patří kontrolním měřidlům – tlakoměr oleje vlevo, vpravo teploměr chladicí kapaliny. Na druhé straně vlevo tlakoměr vzduchu, vpravo ampérmetr nabíjení. Zmíněna je dále páka ovládání násobiče točivého momentu tzv. želva/zajíc. Na sdruženém měřidle jsou v horní polovině udávány otáčky motoru a v dolní polovině rychlost pro jednotlivé stupně.
Spuštění motoru traktoru se provádí následovně - zasunutí klíčku, kontrolka nabíjení svítí, ruční plyn nastavíme na volnoběh do zřetelného cvaknutí páky, sešlápneme spojku, vyřadíme na neutrál, sešlápneme plný plyn, stiskneme tlačítko spouštěče, po uvolnění nožního plynu seřídíme ruční. Doba startování nemá překročit pět sekund, násobič momentu je v poloze želva.
Při rozjíždění sešlápneme pedál spojky, zařadíme dvojku, odbrzdíme ruční brzdu, přidáme plyn, zkontrolujeme situaci na vozovce ve zpětném zrcátku, zapneme směrovku, po uvolnění spojky se plynule rozjíždíme. Po rozjetí řadíme nahoru na vyšší rychlostní stupně. Řazení má tři fáze – vysunutí, dorovnání otáček, zařazení. Řazení umožňuje dvojí výšlap spojky.
Jedu na druhý rychlostní stupeň, zvýším otáčky, rozjedu, současně vyšlápnu spojku, uberu plyn, zařadím neutrál, uvolním spojku, sešlápnu spojku, zařadím trojku, uvolním spojku a přidám plyn.
Při řazení dolů na nižší stupeň řadíme s meziplynem: pohyb páky při řazení musí být plynulý. Páku ovládáme lehce pouze otevřenou dlaní: jedeme na čtvrtý rychlostní stupeň, první fáze – ubrat plyn a snížit otáčky motoru na 1000 ot/min, vyšlápnut spojku, zařadit neutrál, uvolnit spojku, dát meziplyn, vyšlápnout spojku za současného ubrání plynu a zařadit třetí rychlostní stupeň, uvolnit spojku a potom zvolna přidávat plyn.
Při zastavení zabrzdíme nožní brzdou a při vyšlápnuté spojce vyřadíme na neutrál. Zatáhneme ruční brzdu a uvolníme pedál nožní brzdy.
Při couvání nastavíme předvolič do polohy R, sešlápneme spojku, zařadíme dvojku, odbrzdíme a lehce přidáme plyn a pak uvolňujeme spojku pro plynulý rozjezd. Při couvání je potřeba zaujmout takovou polohu, aby měl řidič maximální rozhled dozadu. Volantem otáčíme do směru, kam má směřovat vozidlo. Při couvání musí řidič dbát zvýšené opatrnosti, aby neohrozil a neomezil ostatní účastníky silničního provozu.
Při připojování přívěsu je potřeba dodržet řadu zásad. Připojování musí provádět pouze poučená a k tomu určená osoba. Přívěs musí být zabrzděn a zajištěn klínem. Závěs musí být v pohotovostním stavu. Ověříme stav hadice brzdového systému, stav kabelu elektroinstalace a hadice hydrauliky sklápění. Místo pro připojení brzdové hadice, elektroinstalace a hydrauliky sklápění. Při zapojování smí pracovník vstoupit mezi vozidla, až když je oko oje od závěsu vzdáleno 250 mm. Při práci užíváme ochranné rukavice. Po připojení oka zapojíme elektroinstalaci, brzdy a hydrauliku. Zajišťovací klín kola odejmeme. Před jízdou seřídíme zpětné zrcátko a přezkoušíme činnost brzd a osvětlení.
Při jízdě s přívěsem si musíme uvědomit, že přívěs v zatáčce nesleduje přesné stopy traktoru. Poněkud nadjíždí a jeho zadní kola opisují dráhu s menším poloměrem než kola traktoru. Levá zatáčka se projevuje bez obtíží, pokud s traktorem jedeme správně po pravé straně vozovky co nejblíže ke krajnici. Pravé zatáčky jsou obtížnější. Při najíždění do pravé zatáčky musíme vést traktor blíže ke středu vozovky, aby přívěs jel svými zadními koly ještě po zpevněné části vozovky.
Při odbočování do míst ležících mimo silnici nebo úzkých vozovek musíme někdy najet až do levé poloviny vozovky.
Couvání se soupravou traktoru s přívěsem je poměrně složitý úkon, který k dokonalému zvládnutí vyžaduje dlouhou praxi. Na začátku couvání stočíme řídící kola traktoru vlevo, čímž začne zadní část traktoru nadjíždět rovněž vlevo. Z toho tak oj přívěsu natočí kola přívěsu vlevo, nyní však musíme ve vhodném okamžiku stočit řídící kola traktoru vpravo, abychom dosáhli toho, že srovnáme traktor ve směru vychýlení oje přívěsu. V okamžiku, kdy toho dosáhneme, musíme opět velmi rychle natočit řídící kola vlevo, aby celá souprava jela požadovaným směrem. Celý manévr couvání s přívěsem je závislý na volbě správného okamžiku otáčení.
Po skončení jízdy přívěs zabrzdíme, zajistíme klínem a odpojíme hadice a kabel.
Za možnost zveřejnění videa děkujeme pánům - Josef Straka a Vojtěch Hubálek.
