Valník vrchovatě naložený drobnými jablky kodrcá po cestě k Cerkvi. Traktorista za volantem na celé kolo unuděně zívá. Zbytečná cesta, myslí si. Škoda nafty. Nejraději by ten pestrobarevný náklad shodil někam vedle cesty. No, řekněte, aspoň kdyby to byla sladká jablka, pro která člověk vždycky rád natáhne ruku. Ale ne, s uděláním jsou to padavky, aušus, nevzhledná a někdy i natlučená pláňata, do kterých člověk ani nekopne; natož aby to sbíral! Celý mrzutý zahýbá ze silnice a vjíždí do brány. Tady to máte, dělejte si s tím, co chcete, já už sem nejedu. Venku na nádvoří rozlehlého továrního kombinátu se táhne několik desítek metrů dlouhý přístřešek. A pod ním - kam jen dali ti lidé rozum! - se to červená a zelená samými jablky. Metráky, tuny jablek. Ohromné strakaté hromady jich jsou, všude jen jablka a jablka. A sotva vyklopíš svůj náklad, už tu stojí v řadě za tebou další takové valníky, k prasknutí nacpané renetami a nepodařenými koženáči, pláňata a padavčata se kutálejí z korby ven a je to, jako kdybys do přesypů v červené poušti přihodil jednu dětskou hrstičku kuliček.
Tři sta až čtyři sta tun jablek sem přivážely denně (v době letní a podzimní kampaně) vozy a vagóny z celého Bulharska. Jablka, těžko dozrávající v podhorských oblastech, jablka, která nestála nikomu za to, aby je přebíral a balil do beden. Jablka, za která by pěstiteli na trhu nedal nikdo ani leva. Přebírali by a podívejte, tady to je natlučené (vítr je shodil z přetížených větví) - a tohle je zelené, jistě kyselé. Co tedy s tím? Nechat to shnít?
Ne, za žádnou cenu! Věčná škoda těch jablek, věřte mi. Vždyť jablka nejsou jen na chroupání, jak byste se možná domnívali, obsahují přece i osvěžující šťávy a mošty, po kterých se přece stále sháníte, lahodné a zdraví prospěšné. Jen se zeptejte svých dětí, ty to dobře vědí.
V cerkovském kombinátu vylisují takové šťávy ze 100 kilogramů víc jak 80 litrů. To už stojí za to, nezdá se vám? Ale i to je pouhá maličkost ve srovnání s těmi zbývajícími 20 kilogramy, na které bychom málem zapomněli. Kaše, myslíte si, brrr, jakási břečka. Co s tím? Odpad, jak jinak.
Chyba lávky, to by byl největší cmyl! Z té lisované drtě se totiž dá připravovat drahocenný artikl, který se Bulharsku platí takřka zlatem. Je to pektin. Setkáváte se s ním častěji, než si vůbec myslíte. Takřka denně. Zavařujete ovoce? Či právě otvíráte kompot nebo snad se chystáte pomáznout si vdolečky lákavým džemem? Pak, prosím, vyslovte nejdřív poklonu bulharskému pektinu, který má zásluhu na tom, že džem dosud nepodlehl zkáze, i když je třeba od loňska. Máte pěkný oblek? Málo se mačká a je příjemný na omak? I tady jste se setkali s použitím pektinu. Textiláci by si apreturování látek bez něho už asi nedovedli představit. Sladíte si právě kávu? Cukrujete si k tomu buchtičky s tvarohem? Ano, prosím, s cukrem požíváte současně pektin. Nahrazuje totiž do jisté míry mnohem dražší vaječný bílek, má stejné účinky a je právě tak dobrý. Jen si pochutnávejte klidně dál, pektin, vyrobený z jablečné dřeně, vašemu zdraví ani mlsnému jazýčku neuškodí. Naopak.
A pochvalujete-li si, že se pekárny v poslední době polepšily a chleba už se nedrolí, pak je to zase jen dílo pektinu; způsobuje, že pečivo nevysychá a udržuje se delší dobu vláčné. To proto, že pektin je silně hygroskopický. Dokonce i inženýři, kteří mají co dělat s černou metalurgií, by vám k dovršení vašeho úžasu mohli prozradit, že při tepelném zpracování kovů by se bez pektinu sotva obešli. Chtějí-li, aby jejich ocel byla skutečně prvotřídní, pak docela určitě použijí tohoto čarodějného prášku.
Tak vidíte, a náš nabručený traktorista, kterého jsme na podzim potkali, by byl ta jablíčka málem někde vyklopil. Byl mrzutý, možná, že měl toho dne nějaké starosti ... čert ví, třeba ho bolel žaludek. Ale to určitě nevěděl, že si vzadu na korbě veze pro sebe lék. Z pektinu se totiž dají vyrábět i drahocenné léky. Je to právě „Pektan", který je připraven z drtě těch opovrhovaných jablek. Léčivé vlastnosti pektinu objevili vlastně dělníci z továrny sami. V létě, kdy je nejvíc střevních katarů a zažívacích poruch, si vždycky lízli pektinového prášku. A hle, za chvíli bylo po obtížích!
„Pektodermu" se zas s úspěchem používá k léčení popálenin a ran vůbec. Působí totiž blahodárně na poraněnou tkáň. Haemostop zastavuje krvácení a podobné účinky má i Haemogel. Supectan používají veterináři k léčení skotu.
To všechno, prosím, dovede bělavý prášek z jablek. Řekněte tedy, bylo by správné nechat ta jablka shnít?
