Sovětský svaz v roce 1972 studoval, jak zhutnění půdy ovlivňuje výnos. Výzkumu se zúčastnily traktory MTZ-52, DT-75, T-150K a K-700. Těžké a kolové traktory jsou kompaktnější (K700 ve srovnání s pásovým traktorem DT-75). Lehký traktor je ale zase nucen provést více přejezdů po poli ve srovnání s těžkým traktorem Kirovets. V tomto ohledu není jednoznačné, jaké řešení je nejlepší.
Snížit měrný tlak na půdu lze zvětšením styčné plochy a snížením hmotnosti traktoru. Styčnou plochu lze zvýšit třeba používáním pásového podvozku. Kolový podvozek může také dosáhnout zajímavých čísel, v terénu má ale větší limity. Snížení hmotnosti traktoru také není ideálním řešením, protože se tím sníží trakce. Silný motor na lehkém traktoru zase nebude stoprocentně využit. Konstruktéři tak musí při vývoji traktoru najít dokonalou rovnováhu mezi výše uvedeným.
Sovětští konstruktéři přišli s myšlenkou modulárního traktoru. Všichni známe kloubové traktory – skládají se ze dvou částí. Co když jich ale může být víc? Přesně tolik, kolik je potřeba pro konkrétní práci na poli?
Modulární traktor ze 70. let se měl v základním provedení skládat ze dvou částí. Tyto části bylo možné rozšířit až o pět dalších částí (podle toho s jakým nářadím měl traktor na poli pracovat). Každá část měla jednu nápravu – dvě kola. Jednotlivé části šlo jednoduše od sebe oddělovat či spojovat. S nárůstem počtu částí se měrný tlak na půdu příliš neměnil. Zvýšila se však přilnavost – v důsledku toho schopnost připojit větší nářadí se výrazně zvýšila. Už tehdy bylo plánováno, že modulární traktor bude jezdit po poli v tzv. režimu krabí chod – zadní kola nejedou ve stopě předních kol.
Modulární traktor se jevil i jako značně univerzální. Mohl nahradit několik traktorů různých tříd.
Myšlenka tohoto konkrétního modulového traktoru nebyla nikdy realizována. Dochoval se pouze model traktoru. Výrobě funkčního prototypu bránilo hned několik zásadních technických problémů. Každá část traktoru musela mít vlastní motor. Synchronizace pěti motorů, převodovek a spojek se jevila jako nemožná. Traktor by měl v reálných podmínkách i velkou spotřebu paliva a velké nároky na údržbu (každá náprava potřebuje údržbu, cena pneumatik, velké množství provozních kapalin atd.). Složitost výroby by byla enormní a pořizovací cena takového traktoru astronomická.
