V roce 1869 zakládá Mathias Hofherr továrnu na zemědělské stroje ve Vídni a další továrnu v Budapešti. V roce 1881 vstoupil do společnosti jako kapitálový partner Maďar János Schrantz.
V roce 1911 byla založena nová společnost spojením všech továren Hofherr Schrantz a Clayton Shuttleworth v Rakousku-Uhersku a Rumunsku. Vídeňská továrna společnosti Hofherr Schrantz se v tu dobu rozvíjí a došlo k částečnému přestěhování výroby do Budapešti.
Od roku 1917 společnost pokračovala v expanzi a po první světové válce se pod názvem HSCS stala největším výrobcem traktorů ve východní Evropě.
Stroje potřebné k čištění ruin, obnově silnic a budov
V roce 1938 si Vídeňskou továrnu ve Floridsdorfu přivlastnila německá značka Heinrich Lanz AG z Mannheimu v době obsazení nacisty Rakouska. Během druhé světové války byla továrna využívána nacisty i při výrobě raket V2. První z modelů traktoru Lanz Bulldog se žárovou hlavou spatřil světlo světa v roce 1921. Byl to levný a jednoduchý stroj s jednoválcovým dvoutaktním motorem se žárovou hlavou, jenž byl uložen na samohybném podvozku. Jeho konstruktérem byl Fritz Huber. Motor měl původně obsah 6,3 litru a výkon 12 koní (9 kW), ale postupně se jeho obsah zvětšil až na 10,3 l, čímž se výkon zvýšil na 55 koní (40,5 kW). Motory se žárovou hlavou byly sice poněkud primitivní, jejich velkou výhodou však byla jednoduchá obsluha a možnost používat jako paliva širokou paletu produktů nízké kvality – dokonce i odpadní oleje.
Po osvobození a ukončením druhé světové války potřebovalo Maďarsko k rekonstrukci hlavně nenáročné a spolehlivé zemědělské a stavební stroje k čištění ruin, obnově silnic a budov. Proto se brzy zjistilo, že je vhodným nástupcem bývalá továrna Hoffherr, proslulá výrobou zemědělských strojů. V roce 1948 nastalo znárodnění této soukromé firmy. V roce 1950 došlo k opětovnému zavedení výroba kolových a pásových traktorů - tehdy pod novým názvem Vörös Csillag Traktorgyár.
Namísto výroby smíšených zemědělských strojů se v nově vytvořené továrně nadále vyráběly i lehké traktory Hoffherr. Po přizpůsobení požadavkům trhu začala výroba vylepšené verze traktoru HSCS R-35, G-35 s ocelovými koly a verze osazena pneumatikami. O několik let později se GS-35 objevil jako vylepšená verze tohoto traktoru.
V roce 1950 spojením vývoje Centra těžkého průmyslu a Ústřední konstrukční kanceláře automobilů byl založen ÚSTAV ROZVOJE VOZIDEL (JÁFI). Jeho úkolem bylo vyvinout nové modely motorových silničních vozidel a stavebních strojů. Kromě vojenských úkolů se věnoval také vývoji zemědělských traktorů a strojů. Cílem programu zemědělské mechanizace bylo vyvinout moderní univerzální zemědělský traktor.
V roce 1954 došlo k obnovení výroba typu traktoru GS-35.
V roce 1955 byla vyvinuta novější verze GS-35-L speciálně určená pro těžké práce při zpracování půdy. V tomto období společnost MÁVAG vyráběla traktorový návěsový tahač o výkonu 20–25 koní se značkou MÁVAG T 20-25.
Kromě výroby traktorů GS- 35 s jednoválcovým dvoutaktním motorem, jimž byla při vývoji věnována velká pozornost, se následně zrodil i traktor DR-50 poháněný dieselovým motorem D-413 (od automobilky Csepel Car Factory). Další modely M-18 a M-25 byly navrženy pro práci s nižší požadavkem na výkon. Pozdější modely vyvinuté počátkem 50. let nebyly již vyráběny v tak hromadných sériích jako předešlé GS-35. Vývoj některých typů traktorů byl tajný. Testování a vývoj probíhal v nově vzniklém Strojírenském zkušebním ústavu.
V roce 1956 byla ukončena výroba modelů GS-35. Výroba novějších a modernějších traktorů narážela na překážky a tehdy došlo k významnému dovozu sovětských, československých a rumunských traktorů. Současně s již zmíněnými modely vyráběla maďarská továrna na traktory nějakou dobu podle sovětského vzoru tisíce pásových traktorů DT-54A. Ty později osazovala čtyřválcovým motorem maďarské výroby s novým označením traktoru DT-413 a později vyvinula i nový pásový podvozek.
Sklápěč/dampr byl velkým milníkem v historii výroby strojů pod značkou DUTRA
Čtyřválcový dieselový motor pro pásový traktor DT 413 vyráběla firma Csepel (ve své době známý výrobce lehkých nákladních vozidel). Tehdy tato firma hodně spolupracovala při vývoji s rakouským výrobcem STEYR. Současně s montáží těchto nových čtyřválcových motorů pro pásové traktory se využilo jeho kompatibility i pro právě se rozbíhající spouštění nové vlastní výroby stavebních sklápěčů DR-50. Sklápěč/dampr byl velkým milníkem v historii výroby strojů pod značkou DUTRA, protože nejen ulehčil potřebám manuální síly na staveništi, ale sloužil jako základ pro nově vznikající obor designu i u stavebních strojů. Není tedy náhodou, že první slabika značky Dutra byla vypůjčena z „sklápěče“, druhý termín je odvozen od „traktoru“.
DUMPER DR-50 tehdy svou konstrukcí předstihl i zahraniční modely, zejména pokud jde o jednoduchost a spolehlivost. Výkyvné nápravy byly tehdy velmi moderním řešením. S dalším vývojem následoval základní model - samonakládací vůz nahrazující lopatu a poté verze s rotačním nakladačem postavená na univerzálním sklápěči. Základní název sklápěče o výkonu padesáti koní byl DR 50/D. G-116, navržený pro povrchovou těžbu a velké stavby, byl již vyroben s šestiválcovým motorem Csepel, tento špičkový model měl již nosnost 10 tun.
Maďarsko v té době rovněž významně reexportovalo čínské výrobky, za které zaplatilo za finanční půjčku na bývalou továrnu Hofherr pásovými traktory DT-413 a nákladními vozy Csepel. V roce 1957 byla Čína kromě Sovětského svazu jedinou socialistickou zemí, která zachránila Maďarsko před platební neschopností díky směnitelné půjčce v cizí měně v librách. Po roce 1956 si však západní země uvědomily, že je důležitější obchodovat s čínskou ekonomikou než bojkotovat tuto zemi.
V roce 1957 v Maďarsku došlo k revoluci ve výrobě traktorů, protože zde byla velká poptávka po naftových traktorech o výkonu 25 koní. Díky rychlému vývoji se tak zrodila nová řada traktorů U-28 poháněná motorem Csepel DT-213 (naftový dvouválec) a novou převodovkou. Proběhlo představení nových modelů traktorů U-28 pod označením UA, UB, UC, UD. Jejich motor byl stejný, nová typová označení ale předurčovala specializaci traktoru – možné bylo nastavit vyšší světlou výšku, rozchod kol a nechybělo ani odpružení přední nápravy. Pásové traktory s vysokou trakcí ale selhaly kvůli silnému opotřebení na písčitých půdách. Proto byl zahájen vývoj moderní rodiny těžkých traktorů s pohonem všech kol.
V roce 1958 nový model traktoru dostává domácí motor, typové označení UE-28 a pohon všech kol. Tím je předurčen k tomu, aby se stal později nejoblíbenějším traktorem značky Dutra. Vyroben byl také UEL-28 s německým Eicherovým dvouválcovým vzduchem chlazeným motorem, nedošlo však k sériové výrobě. Vyrobena byla také verze s pásovým podvozkem DL-70.
V roce 1960 došlo k představení nového typového označením D-4K-70. Model byl zcela nový, měl i kabinu. Došlo k výrazným úpravám od původních modelů UE 28.
Ve stejné roce vznikla nová konstrukční dílna a kanceláře na traktory v závodě „Rudá hvězda“ Nastal vývoj s neuvěřitelným tempem a ve velkém měřítku se vyráběly prototypy. Univerzální nakladač Dutra-3500 byl postaven na základech tehdy dlouho zavedených sklápěčů Dutra DR-50. Byl vyvinut pomalý traktor s pohonem všech kol UH-40 pro kultivaci vinic a sadů, z něhož se v areálu ÁMG v Čongrádské župě zrodila řada sotva v počtu padesáti kusů. Byly také dokončeny některé části traktoru UE-40 vybaveného čtyřválcovým motorem Csepel, které byly použity pro vývoj lepších parametrů u traktorů UE-28.
V roce 1961 byla spuštěna sériová výroba modelu s typovým označením DUTRA D4K, jenž nesl některé změny včetně nově navržené uzavřené prosklené kabiny, byl hodně upravený od původního modelu D-4K-70. Tento traktor byl vybaven dieselovým šestiválcovým motorem Csepel 613.15. Byl také vybaveny řadou nejmodernějších funkcí. Jeho převodovka poskytovala řazení 12 rychlostních stupňů. Jeho podvozek měl pevný rozchod, pohon všech kol a pneumatiky s možností naplnit je kapalinou. Jeho řízení bylo řešeno pomocí převodky se šnekem s hydraulickým posilovačem. Brzdění zajišťoval systém vzduchových brzd traktoru, který bylo možné ovládat ruční i nožní brzdou. Standartem byl hydraulický tříbodový závěs.
Nultá série pro účely testování a zkoušek
V roce 1962 byla vyrobena nultá série pro účely testování a zkoušek. D-4K se stěží začínal objevovat u prvních zákazníků, současně s tím byl i dokončen prototyp nového šestiválcového traktoru D-4K-B s motorem Csepel.
V roce 1963 bylo vyrobeno 1830 kusů traktorů DUTRA D4K. Z vyprodukovaného množství bylo 770 kusů vyvezeno do celkem 16 zemí, z nichž více než 90 % putovalo na export do NDR, Polska a na Kubu. Do tehdejšího Československa přišlo pouze pár kusů. Více než 1 000 kusů se stalo oblíbeným traktorem pro tehdejšího domácí maďarské zemědělství.
V roce 1966 inženýři továrny rozšířili rodinu traktorů s pohonem všech kol o nového člena v kategorii 55-60 koní. Dutra-4400 byl poháněn čtyřválcovým vznětovým motorem Csepel a vybaven zcela novou čtvercovou kapotou. Jeho kabinou byla známá kabina z traktorů D-4K, která se mezitím dostala také do UE-28.
1968 je dalším významným rokem pro traktorový závod. Byl dokončen a představen nový model, který měl mít velký exportní potenciál do západních zemí. Začal společný projekt maďarsko-rakouského traktoru Dutra-Steyr 110, který byl poháněn šestiválcovým motorem Steyr. Hlavní změnou traktoru D4K-B byla instalace silnějšího motoru, který byl zakoupen od společnosti Steyr-Daimler-Puch Rt. Konstrukce traktoru - princip DUTRA - poskytovala možnost instalovat větší motory nad 100 koní, které měly sloužit k splnění vyšších požadavků na výkonnější traktor.
Traktor byl v zásadě vylepšenou verzí typu D-4K-B, který byl vybaven multidiskovým spínačem PTO a hydraulickým systémem vyvinutým společností Steyr-Bosch. Mezitím byly provedeny také změny v základním traktoru D-4K-B s novým tříbodovým závěsem, upravenou přední nápravou, novou přístrojovou deskou, pohonem PTO a několika variantami motoru (Perkins, Leyland-Pezetel). Další významnou novinkou bylo vydání verzí traktorů D-4K-B s pohonem zadních kol pod označeními Dutra-4652 a 4654. První náprava těchto traktorů pocházela ze známých sklápěčů Dutra DR-50/D. Jejich sériová výroba bohužel nezačala. Ve stejném roce dostal UE-28 také novou kapotu.
V roce 1970 přišlo období vyšších politických a stranických opatření, přišlo do továrny na traktory Rudá hvězda období normalizace a omezení. Ztráty spojené s výrobou traktorů řady Dutra-4000/UE-28 způsobila uměle udržovaná nízká centrální prodejní cena. Postupně byla ukončena ze stejných důvodů výroba traktoru Dutra-4400/UE-50. Tím skončila výroba malé modelové řady traktorů s dvou a čtyřválcovým motorem.
V roce 1972 zahrnuje výrobní program pouze verze traktorů D-4K-B, základní typ Dutra D-4K-B, Dutra-Steyr 110, resp. traktor D-4K-B/Dutra-1000 vyvinutý ve stejném roce. Nakladače Dutra zůstaly ve výrobě. Přestože továrna představila nový vývoj a do řady Dutra-1000 přidala další členy (Dutra-1100 a Dutra-1300, které patřily k nejmodernějším vývojům v domácí výrobě traktorů v 70. letech), jejich sériová výroba nebyla zahájena kvůli vysokým výrobním nákladům.
V roce 1973 bylo rozhodnuto připojit plně státní společnost pod vedení maďarské firmy na vagony a stroje Rába.
V roce 1975 byla dokončena výroba zbývajících typů, ve stejném roce byly vyrobeny poslední traktory Dutra. Skutečnost, že traktory Dutra byly ve své době nejmodernějšími stroji, dnes nikdo nezpochybňuje. Každý si je vědom skutečnosti, že zastavení jejich výroby a zavření továrny bylo rozhodnutím vyššího politického, mocenského zájmu a seskupení. Sériová výroba traktoru DK4B tak byla v závodě v Budapešti ukončena. Začala se však psát nová kapitola výroby velkých kloubových traktorů RABA-STEIGER.
