Z legendárních kombajnů E-517 vycházel i kombajn MDW E-532, který měl delší dojezd (motor V8 s 310 až 320 koňskými silami a zásobník zrna 9,0 m3). Pak už následovaly nikoliv typy odvozené od legendární E-517, ale novější řada s V6 motory a větším záběrem: E-521, E-523 a E-524 a poté odvozené od E-524 (E 525 a E 527 STS) a kde byl posledním typem MDW Arcus.
„Koncem 80. let se firma MDW Fortschritt snažila držet krok se západním světem zemědělství. Potřebovala postavit nový, revoluční model stroje a nevycházet ze starých, zaběhnutých modelů. Nutnost nového modelu podtrhoval fakt, že konkurenční Claas začal dodávat své kombajny i na východní blok, kde byl o ně velký zájem. Kvůli tomu vznikl v roce 1987 model Fortschritt MDW E-523,“ uvádí k počátku vývoje nových modelů MDW-Fortschritt stránka fortschritt.wz.sk. Označení MDW získaly kombajny po privatizaci výrobního podniku Fortschritt.
„Byl to moderní kombajn s klimatizovanou kabinou a nižší cenou ve srovnání s kombajnem Claas Dominator – proto byl ze začátku oblíbený, kvalitou ale svého západního rivala nepředčil. Fortschritt MDW E-523 se dodával se všemi druhy sklízecích adaptérů. Obilné adaptéry měly pracovní záběr 3,6 až 5,4 metrů. Šířka mláticího bubnu byla 1300 mm, průměr mláticího bubnu byl 600 mm. V separačním ústrojí se nacházely čtyři vytřásadla. Objem zásobníku na zrno činil 4,5 m3. Výkon kombajnu byl 85 kW a dodával se s mechanickým pojezdem. Jeho kvalita v porovnání s kombajnem Claas znamenala rychlou modernizaci, vznikl tak typ E-524. Oproti E-523 se zvýšil objem zásobníku a výkon motoru. Na přání se kombajn dodával s hydrostatickým pohonem,“ uvádí stránka fortschritt.wz.sk.
Úmyslem továrny bylo představit ucelené produktové portfolio kombajnů s tradičním mláticím systémem střední kategorie. Vývoj začal zcela od nuly, přičemž první prototypy byly představeny v listopadu 1985 v Öreglaku.
Následující rok dorazil první stroj z nulté série, který už mohli inženýři vyzkoušet při sklizni kukuřice. Fortschritt MDW E-524 se nepodobal starším východoněmeckým kombajnům, co se týče konstrukce a vzhledu. Některé komponenty se vyráběly také v továrně Torgau. Do kombajnu začaly rovněž pronikat elektronické systémy. V klimatizované kabině, kterou vyráběl VEB Landmaschinenbau „Rotes Banner“ Döbeln, se nacházel nastavitelný sloupek řízení a palubní počítač EER Comfort. K dispozici bylo sedadlo řidiče Möve, které bylo používáno v nesčetných východoněmeckých a maďarských zemědělských strojích a nákladních vozidlech.
První testy kombajnu byly provedeny v Nagyigmándu při sklizni kukuřice. Kombajn využil pětiřádkový kukuřičný adaptér. Brzy vyšlo najevo, že pětiválcový motor IFA o výkonu 120 koní nestačil k provozu kombajnu. Po zkouškách byl stroj vrácen výrobci a v roce 1987 pokračovaly zkoušky se dvěma dalšími modely z nulté série. Inovace se nejvíce dotkly motoru, kombajny už využívaly dieselový motor IFA o výkonu 152 koní. Další dva testovací stroje byly testovány při sklizni pšenice v Enyingu, zatímco při sklizni kukuřice na státní farmě Öreglaki.
Už během testování začala propagace nového typu kombajnu. 28. července 1987 byl jako součást rozsáhlé polní ukázky v Enyingu představen odborné veřejností nový kombajn při sklizni pšenice (na státní farmě Öreglaki). Sériová výroba E-524 začala v roce 1988, první modely mířily do Maďarska k dalšímu testování. Skutečná sériová výroba začala až v roce 1989, tehdy bylo do Maďarska exportováno až 70 kusů.
V té době, stejně jako ostatní stroje Fortschritt, byly kombajny k dispozici také v kukuřičně zelené barvě s novými nápisy. Největší odborník na zemědělské stroje v Maďarsku, Farkas Imre, v jednom ze svých článků podotkl, že kombajn E-524 to neměl na maďarském trhu jednoduché. Farmy sice obdržely dílenské příručky v maďarštině, ale jejich překlad nebyl korigován technicky zdatnou osobou. Bylo velmi těžké se v materiálech orientovat. Navíc jejich distribuce byla velmi obtížná. Katalogy náhradní dílů byly dostupné pouze v němčině, což ztěžovalo objednávání náhradních dílů. Dokonce i během záruční doby dodával výrobce náhradní díly velmi pomalu. Na díly se čekalo dva až tři týdny!
V roce 1989 byl kombajn E-524 oceněn zlatou medailí na výstavě v Brně. V tomto roku padla Železná opona a na východní trh pronikli výrobci kombajnů jako jsou John Deere, Massey Ferguson či New Holland. S těmito stroji už modely Fortschritt nemohli soupeřit, a proto byl model E-524 posledním v historii Fortschritt.
V letech 1988 až 1990 bylo vyrobeno celkem 870 kusů v barvách Fortschritt MDW. V letech 1992 až 1993 byl kombajn vyráběn v tmavě modré barvě s typovým označením MDW Ernte Meister 524. Kombajn disponoval pohodlnějším sedadlem pro obsluhu. K dispozici byl i modernější šestiválcový vznětový motor Perkins o výkonu 152 koní. Od roku 1994 byl segment středních kombajnů řady 520 reprezentován modely MDW 521 a 525 ještě několik let. Majetek MDW později koupila nadnárodní společnost Case IH a tato koupě znamenala úplný konec Fortschritt-MDW.
Fotogalerie
