O tom, jak připravit projekt farmy s robotickým dojením, informovali na konferenci MLÉKO 2025 Kamila Šestáková ze služby Podpora řízení farem a Jan Hulsen z nizozemské společnosti Cow Signals, která poskytuje profesionální celosvětové poradenství v chovu skotu. V České republice přibývá chovatelů, kteří volí robotické dojení.
Ujasnit si představy ještě před zahájením projektu
Na základě dlouholetých zkušeností Kamily Šestákové s optimalizací a zefektivňováním procesů na automatických farmách Lely je v první řadě potřeba zjistit, čeho chce farmář dosáhnout. Zákazník musí nadefinovat své představy a stanovit si krátkodobé, střednědobé a dlouhodobé cíle. Někteří farmáři mohou chtít jít cestou optimální a dlouhodobě udržitelné mléčné produkce s ohledem na snížení nákladů či zvýšení welfare chovu dojnic, zatímco jiní mají například problémy s pracovní sílou a chtějí automatizovat procesy, aby dosáhli stabilní úrovně produkce mléka. Před zahájením projektu je také důležité navštívit farmy podobného zaměření a velikosti, na nichž je možné ukázat provoz samotné technologie ale i změny v řízení stáda, které sebou automatizace přináší. Důležité je také si ihned v počátcích stanovit rozpočet a rozhodnout se, zda rekonstruovat stávající stáje, a tím přijmout řadu kompromisů, nebo postavit moderní stáj nabízející efektivní provoz i po dobu několika desítek let.
Nejdůležitější součástí projektu je tvorba návrhu, při níž je nutné důkladně promyslet jednotlivé prvky stáje. Jakmile už je stáj postavená, jde ji velmi těžko přestavovat. Farmář musí zohlednit nejen její aktuální, ale také budoucí způsob využití – za další desítky let. Při plánování se již počítá s tím, že je farmář zastáncem volného pohybu krav, který je klíčový pro fungování dojicích robotů Lely. Volný pohyb, oproti tomu řízenému, vede podle Kamily Šestákové k přirozenějšímu chování zvířat – častěji leží a žerou menší porce krmiva. Výsledkem je vyšší využití krmiva a menší spotřeba pracovní síly. Robotická stáj však vyžaduje lepší řízení než stáj s dojírnou. Krávy jsou ve stáji s dojicími roboty méně shovívavé k jakýmkoli chybám v řízení stáje, na druhou stranu při tomto způsobu chovu krávy neztrácí tolik času tím, že je musí někdo podojit. U robotů stráví denně jen 20 minut dojením. Právě v tom tkví velká výhoda dojicích robotů a jde o jeden z hlavních důvodů, proč stáje s dojicími roboty skoro vždy produkují více mléka než tradiční stáje, kde je krávy nutné dojit konvenčně.
Pozor na vnitřní uspořádání stáje. Výrazně ovlivňuje návštěvnost robotu
Jan Hulsen uvedl, že úspěch robotického dojení znamená, že každá kráva spontánně navštíví dojicího robota tak často, jak potřebujeme. Průměrně jde o čtyři návštěvy denně, přičemž k dojení dojde obvykle 3x, někdy 2,8x. Pokud přijde kráva pro jedno dojení navíc, robot ji odmítne podojit. Kráva je schopna dorazit k robotu jen za předpokladu, že je zdravá a nejsou jí do cesty kladeny žádné překážky. Pakliže do robotu skutečně dojde, měla by být odměněna – robot jí při dojení podává chutné granule.
Klíčové je zajistit dojnicím ve stáji dostatek prostoru umožňující pohyb, aby se zvířata mohla navzájem vyhýbat a nedocházelo ke znevýhodňování dojnic, které jsou níže postaveny v rámci hierarchie stáda. Pohodlí krav podle Jana Hulsena spočívá ve vytvoření takových podmínek, v nichž dokážou vyprodukovat takové množství mléka, kterého jsou geneticky schopny. A vzhledem k plemenitbě jde v případě současných krav, holštýnských či simentálských, bez problémů až o 10 až 12 tisíc kilogramů mléka za laktaci za předpokladu, že jim to podmínky dovolí. Krávy potřebují ke svému zdraví a zachování produktivity krmení, vodu, světlo, vzduch, odpočinek a prostor, to vše navíc v dostatečném množství i v odpovídající kvalitě.
Mezi dojicím robotem a první překážkou je potřeba počítat s nejméně 6m prostorem. Na tomto místě je vhodné položit roštovou podlahu, neboť je hodně frekventované s až 300 příchody k robotu za den. Dále je potřeba zajistit dostatečně široké krmiště, aby za krávami, které zrovna žerou, bylo dostatek místa pro procházející krávy. Nemělo by se zapomínat ani na dostatečné dimenzování hnojné chodby a zajištění dostatku průchodů v řadě lehacích boxů. Pro dobrý příjem krmiva je potřeba mít dostatek místa u krmného stolu, a to alespoň pro 70 % zvířat s délkou krmného místa 75 cm. Nutné je zajistit i dostatečný počet lehacích boxů. Při svobodném pohybu je vhodné dimenzovat množství míst tak, aby bylo k počtu dojnic v poměru 1:1. Samozřejmostí by měl být adekvátní počet napáječek ve stáji s alespoň 10 cm napájecí hranou na krávu. Krávy potřebují také dostatečnou světelnou intenzitu, tudíž by měla být stáj osvětlena alespoň 150 až 200 luxy po dobu 16 hodin denně s následným 8hodinovým klidem ve tmě. V takovém režimu produkují krávy až o 10 % mléka více. V neposlední řadě je potřeba zajistit dostatečné větrání stáje.
Při návrhu stáje je nutné stanovit, zda bude stlaná nebo bezstelivová a jakým způsobem bude zajištěno odklízení kejdy nebo hnoje – to do velké míry ovlivňuje vnitřní uspořádání stáje. Pokud farmář zvolí roštovou podlahu, poskytne mu větší flexibilitu v uspořádání dojicích robotů a jednotlivých sekcí.
Každé krávě to, co potřebuje
Farmář by se měl zamyslet i nad strategií krmení na farmě, a to buď ve formě celoročního krmení krmnou míchanicí, nebo umožnit kravám chodit na pastvu. Velkou výhodou automatického dojení je možnost dávkovat dva druhy pevného a jeden druh tekutého koncentrátu dojnici během dojení. To umožňuje řídit ekonomickou efektivitu výroby mléka – každá kráva dostane to, co potřebuje. Pro krávy je důležité mít neustále k dispozici krmivo, proto je potřeba rozhodnout, zda bude ve stáji automatický systém krmení v podobě systému Lely Vector nebo přihrnovač krmiva Lely Juno. Podle Kamily Šestákové vyhovuje vysokoužitkovým dojnicím krmný box Lely Cosmix, dávkující extra koncentrát nebo více druhů koncentrátů kravám individuálně. Tento krmný box je prý vhodné umístit i do prostor, v němž je ustájena skupina zvířat, která se připravují na porod. Jalovice se tak naučí přijímat samostatný koncentrát a snadno pochopí princip návštěv krmného boxu. Díky tomu je následný proces přechodu na dojicí robot rychlejší a snazší.
V souvislosti s krmením se často hovoří o krmných dávkách a výživě. Obecně platí, že pokud alespoň 90 % krav dostává 90 % času správné krmné dávky, pak v zásadě nezáleží na tom, co přesně krmnou dávku tvoří. Pokud to na některé farmě neplatí, je potřeba vyřešit ustájení krav a systém krmení. Je-li vše výše zmíněné vhodně zorganizováno, může farmář začít krmnou dávku „ladit“, a snažit se tak navyšovat produkci mléka. Krávě by měla mít neomezený přístup jak ke krmivu, tak k vodě. Na každou skupinu by měly spadat alespoň dva napájecí žlaby, adekvátně rozmístěné po stáji a dostatečně daleko od sebe. Aby se kravám žralo co nejpohodlněji, měl by farmář volit spíše fixační krční zábrany, které vytváří mnohem bezpečnější prostředí pro níže postavené krávy, pokud jsou ve stádě hierarchické konflikty. Jinak platí, že kravám vyhovují i šíjové zábrany.
Farmář by měl popřemýšlet i nad organizací práce, protože jiné požadavky má samozřejmě rodinná farma a jiné nároky si klade velké zemědělské družstvo. Potřeba je též zamyslet se nad strategií tvorby skupin. Firma Lely preferuje koncepci, při níž kráva stráví celou svou laktaci v jedné skupině, tedy v prostředí, na které je zvyklá a má tam sociální vazby. Požadavky na rozdílné složení krmné dávky v průběhu laktace lze přitom řešit individuálním dávkováním již zmíněného koncentrátu v robotu. Kamila Šestáková rovněž doporučuje vytvořit samostatné skupiny prvotelek. Pokud jsou totiž chovány odděleně od starších krav, nejsou prvotelky vystavovány hierarchickým tlakům, lépe se jim daří a produkují více mléka.
Existují různé možnosti uspořádání dojicích robotů. Finální volba by se měla odvíjet od velikosti stáda, požadovaných rozměrů stáje a způsobu vyhrnování kejdy nebo hnoje. Návrh musí především vyhovovat dojnicím, ale i obsluze. Moderní stáj se staví nejen pro efektivní automatizované dojení, ale i efektivní řízení stáda.
Pokud má farmář zájem provozovat více dojicích robotů, Kamila Šestáková doporučuje umístit dva nebo tři z nich do jedné skupiny – pokud je jeden robot obsazený, mohou si neprůbojné krávy vybrat jiného robota a nemusí čekat ve frontě. Dále je potřeba myslet na další rozvoj stáje a připravit místnosti pro dalšího dojicího robota či budoucí dostavbu stáje. Výhodou automatického dojení je možnost stáj modulárně zvětšovat.
Separace krav za pomoci dojicího robota
Jedním z nástrojů pro zvýšení efektivity práce je automatická separace dojnic do prostoru za dojicím robotem za pomocí selekčních branek. Cílem této aktivity je soustředit všechny úkony na jedno místo ve stáji. Automatická separace umožňuje oddělit jakékoliv zvíře na základě jakékoliv podmínky, což šetří práci obsluze a eliminuje stres ve stádě. Toto oddělení může být vystláno slámou, vybaveno lehacími boxy či kombinací obojího. K separaci dochází u zvířat po porodu, u krav učících se chodit do robota a u zvířat, která jsou připravována na zootechnické zákroky. Směřují se tam také zvířata, která robot označí na základě dat o zdravotním stavu. Toto oddělení musí být připraveno zajistit zvířatům přístup ke krmnému stolu i k napájení, umožnit jim ležení a farmáři nabídnout prostor pro bezpečné ošetření krávy. Zákrok by neměl být nikdy prováděn v dojicím robotu. Zootechnické zákroky lze naplánovat v manažerském programu Lely, robot pak krávu po skončení dojení vyselektuje do oddělení pro separovaná zvířata. Pro ještě efektivnější řízení stáda je možné přistoupit ke dvojité separaci umožňující oddělit slabé dojnice po porodu nebo potenciálně infekční krávy s podezřením na mastitidu. Zvíře pak může být v oddělení pozdrženo i několik dní, než se plně zotaví.
Při tvorbě návrhu stáje se nesmí zapomínat ani na zařízení pro zajištění péče o paznehty, jejichž dobrý stav se nejlépe zajišťuje udržováním čistoty podlahy a stáje. K tomu je navíc vhodné mít ve stáji třeba koupel paznehtů, která je umístěna v průchozích chodbách do stáje. Další možností je instalace zařízení Lely Meteor, jehož součástí je ostřik paznehtů při návštěvě dojicího robota.
