Asi to bude i tím, že u obou těchto segmentů strojů má Kverneland velice dobrý zvuk a byl i co se týče konkurence vždy minimálně na stejné úrovni. Nezanedbatelným faktorem bude rovněž i fakt, že v době 90. let, kdy se tyto stroje začaly poprvé prosazovat na polích farmářů v Česku a na Slovensku, jsem „byl u toho“ a v podstatě si toto všecko zažil sám na vlastní kůži a začínal takříkajíc „od píky“.
Líbí se mi i fakt, že člověk při práci s touto technikou hned vidí, co je výsledkem jeho snažení. U lisů je to samozřejmě kvalitně „utažený“ balík a u rozdružovače zase ten zvláštní pocit napětí, zda i takto slisovaný balík, například zmrzlé senáže, zvládne „rozebrat“. Je to určitě jiné než například u diskové sekačky či obraceče anebo shrnovače – tam výsledná kvalita práce není na první pohled zřejmá. Až náročná praxe a dlouhodobější nasazení ukáže, jak jsou na tom různé stroje s kvalitou.
Ale pojďme zpátky k rozdružovačům. Můj názor je – a myslím si, že mi to i léta praxe potvrzují, že tyto stroje se velice těžko prodávají takříkajíc od stolu. Papír či dnes email snesou hodně a na první pohled vypadají všechny stroje velice pěkně. Ale až vlastní nasazení v konkrétních podmínkách daného podniku ukáže, zda je konkrétní stroj vůbec schopen splnit požadovaná kritéria a zda vydrží dennodenní nasazení v nelehkých podmínkách živočišné výroby.
A i proto máme v podstatě pořád k dispozici minimálně jeden předváděcí stroj, který jsme schopni zapůjčit do aktivního nasazení přímo u vás doma, s vaším traktorem a ve vaší stáji. Leckdy se bohužel ukáže, že i když je například šířka rozdružovače Kverneland se standardním obutím pouze něco málo přes 2 metry, tak se zkrátka do „maštale“ nevejde. I tady se nabízí řešení a nejednou jsme museli u „pana domácího“ řešit i rozšíření vstupních vrat, protože rozhodnutí bylo jasné – „ten Kverneland už tady zkrátka zůstane, už jsem se rukama nadělal dost!“
Při mnoha praktických ukázkách přímo u zákazníka nebylo samozřejmě vždy vše bez problémů. Hlavní problém mnohdy nastal hned na počátku – letitý Zetůrek měl jiné rychlospojky na hydraulickém systému, neměl tříkolíkovou zdířku na připojení elektřiny a podobně. Ale to se vždy velice rychle vyřešilo a hurá do akce. Většinou jsem se vždy snažil o to, aby se obsluha dozvěděla nejdříve něco málo z teorie a potom jsme teprve „spustili kolotoč“. Dnes jsou již naše rozdružovače Kverneland u provedení PRO (které je nejluxusnější a dnes rovněž nejprodávanější) standardně vybaveny aktivními protihráběmi. Ty v podstatě zamezí možnosti ucpání metacího kanálu. Ale ne vždy tomu tak bylo. I v nedávné historii jsme často hned na první pokus rozdružovač zadusili. Ovšem i tady to bylo formou, „že nejlepší je praktická ukázka“, a tak jsme pěkně otevřeli některý ze dvou kontrolních otvorů v metacím kanále a ten pěkně uvolnili. Následovala ukázka číslo 2. To jsme si již většinou dali větší pozor a posuvným dopravníkem jsme začali posunovat balík směrem k odmítacímu bubnu pomalu, aby se zamezilo opětovnému nebezpečí zahlcení. Ale jak říkám, toto je již historie a nyní to za nás obstará buď Kvernelandem patentovaný systém aktivních protihrabí, anebo systém samostatného zapínání odmítacího bubnu – to podle typu zvoleného stroje.
Když je potřeba hmotu plošně rozprostírat pro zastýlání, přepne se mechanicky hlavní převodovka „na zajíce“ a tímto docílíme u otočného komínu o 280° rovnoměrného rozprostírání až v délce do 25 metrů. Naopak – chceme-li zakrmovat či minimalizovat prašnost ve stáji, přepneme převodovku „na želvu“ a materiál je bezpečně dopraven do cíleného místa. Toto zařízení je dnes již montované na všechny stroje. Velkou změnu také zaznamenal vyskladňovací komín – tento je dnes již 4x zalomený a tím jsou jeho jednotlivé díly lomené v minimálních úhlech, což rovněž zamezuje nebezpečí ucpání komínu, zvláště při potřebě co nejrychlejšího rozmetání balíku a tím i maximální dávky. Podlahový dopravník je tvořen robustním řetězem s příčkami pro dopravu i velice těžkých balíků. Určitou slabinou byly v minulosti vodící kladky tohoto dopravníku. Trvalo nějakou dobu, než výrobce pochopil, že nasazení v česko-slovenských podmínkách je doopravdy enormní, a nahradil jednoduché silonové kladky řetězů za kladky se zvýšenou odolností a tím největší slabinu těchto strojů navždy vyřešil.
I elektrické ovládání nebylo vždy běžnou věcí – dříve, (v některých podnicích i nyní) bylo velice oblíbené jednodušší a velice „blbuvzdorné“ ovládání pomocí bovdenových lanek. Ovšem ani zde se pokrok zastavit nedá a nyní je vždy stroj dodávaný od Kvernelandu 100 % plně elektricky ovládán. Elektrické ovládání je dnes již běžně doplněno i velice přínosným doplňkovým ovládáním namontovaným přímo na boku stroje. Jak jednoduché je potom nakládání balíků, když si můžete pěkně zvenku otevírat zadní nakládací vrata, Vám poví každý, kdo s tímto měl co do činění. No a když k tomuto ovladači ještě přibylo ovládání posuvu podlahového dopravníku, stalo se nakládání balíků do rozdružovače Kverneland srandou.
Zadní nakládací vrata mají několik otvorů, kam je možno po přeříznutí provázků anebo sítě tyto přivázat a poté se při zavíraní těchto vrat a následném posunu dna balík pěkně sám „vysvleče“. Setkal jsem se ale i s takovými „hospodáři“, kteří bez mrknutí oka nechali balík zavázaný a s materiálem rozdružovali i materiál vázací. To bylo i na mne trochu silné kafe, ale náš zákazník, náš pán. Kdo takto „hospodaří“, se poznalo velice rychle – po odpracování několika balíků byly provázky anebo síť namotány úplně všude. Naštěstí i toto zacházení rozdružovače od Kvernelandu zvládnou.
Přestože rozdružovače Kverneland nejsou nijak složité stroje, i tady je potřeba pravidelná údržba. Minimálně mazání kloubů homokinetického kardanového náhonu by mělo proběhnout každý den. Občas je třeba dotáhnout šponovací kladky podlahového dopravníku a napínací systém klínových řemenů pohonu odmítacího bubnu – tento slouží zároveň jako poslední pojistka při náhlém „najití“ například betonového sloupku ve frézovaném balíku. Ale asi je lepší vyměnit shořelé klínové řemeny než pořizovat celý nový stroj.
Za dobu, kdy se tyto první stroje nesměle začaly hlásit o své místo na trhu se zemědělskou technikou, se povedlo v České republice a na Slovensku vhodně umístit již více než 500 kusů těchto strojů! V neseném, stacionárním anebo taženém provedení pomáhají v nelehké práci hlavně tam, kde ještě úplně nezanevřeli na živočišnou výrobu. A to je myslím si dobře!
