Chov skotu je významným odvětvím zemědělské výroby v České republice. Je chován pro produkci mléka a hovězího masa (produkční funkce), jako základní živočišné složky potravin vhodné pro lidskou výživu. Skot, jako přežvýkavec, má přímou vazbu na rostlinnou produkci se svou schopností přeměňovat objemná krmiva, na kvalitní živočišné produkty. V souvislosti s udržováním půdní úrodnosti je skot také nenahraditelným producentem přirozených statkových hnojiv. Význam chovu skotu stále narůstá dále v souvislosti s nutností udržovat vybrané plochy zejména v podhorských a horských oblastech v přirozeném a kulturním stavu a tím přispět k udržení kulturního vzhledu krajiny a její ekologické stability (mimoprodukční funkce). Chov skotu se významnou měrou podílí i na rozvoji venkovského prostoru ve smyslu udržení osídlení venkova, což souvisí i se zaměstnaností obyvatel na venkově.
Světová populace hovězího dobytka představuje asi 1,43 miliardy kusů a z toho 260 mil. dojených krav. Největší počet hovězího dobytka na světě se nachází v Indii (210 mil. ks), v Brazílii (209 mil. ks) a v USA (93,9 mil. ks). Největší počet dojených krav na světě se chová rovněž v Indii (38,928 mil. ks), EÚ (23,023 mil. ks) a Brazílii (22,925 mil. ks). V Evropské unii se chová 86,65 mil. ks dobytka, což představuje přibližně 16 % z celkového stavu dobytka na světě. Nejpočetnějšími stavy dobytka i dojených krav se pyšní Francie, Německo, Velká Británie, Itálie a Polsko.
Podle statistického šetření o chovu skotu bylo v ČR na konci 1. pololetí roku 2017 chováno 1,42 mil. ks skotu, meziročně o 2,6 % více. Dojených krav meziročně ubylo o 2 % na 364,3 tis. kusů.
Výkrm skotu
V rámci výkrmu skotu rozlišujeme několik kategorií, jako jsou telata, odchov mladého skotu, odchov jalovic, chov dojnic, výkrm jatečného skotu, případně chov býků pro plemenné účely. Zvířata jednotlivých kategorií mají odlišné chovatelské cíle, a s tím souvisejí i specifické nároky na jejich výživu. Nerespektování těchto požadavků na jejich výživu vede k poklesu produkce, při hrubých dietetických chybách dochází k narušení zdravotního stavu zvířat, které se manifestuje v podobě různých metabolických onemocnění. V úvodu je nutné zdůraznit, že u produkujících zvířat je výživa rozhodujícím vnějším faktorem produkce bezpečných, biologicky vysoce kvalitních produktů, určených pro přímou výživu člověka nebo sloužící k výrobě potravin.
Cílem výkrmu je produkce co největšího množství kvalitního hovězího masa dosažená při co nejpříznivějších ekonomických podmínkách. V produkci hovězího masa se uplatňují v podstatě dva směry, extenzivní a intenzivní. Extenzivní resp. pastevní výkrm skotu je využitelný v marginálních oblastech s využitím kombinovaného typu skotu a zejména masných plemen skotu, a intenzivní forma výkrmu aplikovaná v krmivářsky příznivějších oblastech při využití plemen kombinovaného, masného i dojného užitkového typu. Výživa krav musí být zaměřena na maximální příjem sušiny a zdraví bachoru. Krmná dávka má mít dostatek vlákniny a minerálních látek.
V současné době již většina zemědělských podniků opustila letní zkrmování zelené píce a přešla na celoročně vyrovnanou krmnou dávku na bázi siláží. V praxi se osvědčilo používání komplexní směsné krmné dávky TMR (Total Mixed Ration) obsahující všechny krmené komponenty v požadovaném poměru a dokonale promíchané.
Nejvýznamnější krmiva pro výkrm skotu a zásady managementu výživy a krmení skotu
- Jadrná krmiva – potřeba použití koncentrovaných jadrných krmiv zodpovídá kvalitu objemových krmiv, použitých v krmné dávce pro výkrm a také zvolenému způsobu výkrmu. Čím je kvalita objemových krmiv nižší, tím jsou vyšší nároky na jadrná krmiva a jiné doplňky.
- Siláže – mohou být používány pro celoroční krmení, anebo pro zimní krmné období. Nejvíce využívaná je kukuřičná siláž, která se ve výkrmu telat a jalovic využívá v menším rozsahu (hlavně z důvodu možného přetučnění). Ve výkrmu býků představuje kukuřičná siláž součást krmné dávky v průběhu celého roka. Výhodou způsobu konzervace krmiv silážováním je, že je možné konzervovat i zelené krmivo, okopaniny, případně obiloviny.
- Seno – ve výkrmu hovězího dobytka se používá seno luční, travní a jetel, který je dalším stabilizujícím prvkem krmné dávky.
- Další krmiva – mohou to být např. okopaniny, které se doporučují zkrmovat v dávkách do 15 kg na kus a den (pro starší zvířata). Je potřebné je podávat čisté a nařezané. Z okopanin se používá především krmná řepa. Významnou součást krmné dávky jsou minerální krmné doplňky ve formě premixů a lizů.
Zásady managemetu výživy a krmení hovězího dobytka ve výkrmu
- Výkrm realizovat do živé hmotnosti, která zodpovídá růstovému standardu příslušného plemene.
- Zabezpečit požadovanou balanci živin v krmné dávce, která musí být vyrovnaná a při každém krmení musí obsahovat všechny komponenty.
- Krmnou dávku diferencovat podle věkových kategorií.
- Výkrmový dobytek je potřeba krmit 2x denně (min. odstup 10 hodin).
- Počet krmných mís k počtu ustájených zvířat má představovat 1:1.
- Při skupinovém ustájení nepřekračovat počet zvířat ve skupině - při mladších věkových kategoriích do 30 kusů, při starších do 15 kusů ve skupině.
- Dodržovat správné zásady tvorby skupin (respektovat věk, hmotnost, plemeno, resp. užitkový typ) a při výkrmu skupinu nedoplňovat.
- Zabezpečit výkon kontroly užitkovosti (vážení) – minimálně 1x za měsíc.
- Zabezpečit zásady správného napájení zvířat pitnou vodou.
Sestavení krmné dávky
Při sestavování krmných dávek se využívají různé počítačové programy, které se liší mj. i použitelnými databázemi potřeby živin pro jednotlivé kategorie skotu a hodnotami obsahů živin v krmivech. Rozdíly jsou především mezi americkým systémem hodnocení krmiv NRC, metodou Van Soesta a u nás používanou weendenskou analýzou. Pokud jde o sacharidy, je největší rozdíl mezi u nás stanovenou hrubou vlákninou CF, bezdusíkatými látkami výtažkovými BNLV a v USA používanou detekcí nevláknitých sacharidů NCF, kam patří cukry, škroby, pektiny a substancí vlákniny rozpustné v neutrálních NDF a kyselém ADF detergentu. Americký systém navíc stanovuje rozpustnost dusíkatých látek, což přispívá k lepší synchronizaci bachorového metabolismu v souvislosti s využitím NFC. Určité rozdíly jsou i v obsahu energie v krmivech a potřebě energie. Při programování dávek je nutné se rozhodnout pro jeden ze systémů a ten potom, pokud je to možné, používat v celém komplexu.
Směsné krmné dávky (TMR)
Jednou z nejprogresivnějších metod techniky krmení se za posledních deset let stalo zkrmování kompletních směsí krmných dávek, tzv. TMR (total mixed ration). Principem kompletní směsné krmné dávky je skutečnost, že všechna krmiva, která byla příslušné kategorii skotu naprogramována, jsou do směsné dávky zařazeny vždy, když je dávka míchána a zvířatům krmena. Lpění na kompletnosti TMR pramení hlavně ze dvou skutečností. Jednak se jedná o nasycení zvířat živinami dle jejich skutečných potřeb a jednak jde o zachování jedné z největších předností TMR, a tou je stabilní složení krmné dávky (KD), která pak následně stabilizuje bachorové prostředí, což je při dodržení hlavních zásad správného krmení rozhodujícím momentem pro dokonalé využití krmiv a činnost mikroorganismů v předžaludcích. Mimo jiné i z těchto důvodů jsou pro TMR doporučována celoročně jen konzervovaná krmiva. Při přípravě TMR je velmi důležitá kvalita mísení. Pokud je mísení nerovnoměrné nebo jsou jednotlivá krmiva stlačena příliš progresivním způsobem, je pochopitelně směsná krmná dávka méně účinná a nemůže zajistit vysokou užitkovost, která je od ní očekávána. Za ideální mísení lze považovat rovnoměrné míchání, kdy každé sousto, které kráva přijme, je stejné a má jasně patrnou strukturu. Právě stabilní složení dobře propočtených směsných dávek je jednou z hlavních předností jejich zkrmování, které omezuje zažívací obtíže.
Přihrnování krmiva
Se zakládáním TMR na široké a rovné krmné stoly souvisí i nevýhody, které vyplývají z toho , že při příjmu krmiva dochází k jeho přirozenému posunu až mimo dosah zvířat. Pokud nedochází k jeho pravidelnému přihrnování, jsou eliminované všechny pozitiva z krmení TMR. Zhruba 180 minut po zakrmení na krmný stůl se krmivo dostává mimo dosah krav a je nutné jeho přihrnování. Přihrnování může zajišťovat pracovník buďto ručně, nebo pomocí stroje se správně zvoleným přihrnovacím adapterem. V této oblasti se ale ve světě v poslední době stalo trendem použití systému automatického přihrnování krmiva.
Je dobře známo, že stálá dostupnost krmiva pro dojnice vede ke zvýšenému příjmu sušiny a tím ke zvýšené mléčné užitkovosti. Častější přihrnování se navíc pozitivně projevuje na celkovém zdraví zvířat. Často je velká pracnost důvodem k tomu, že pro zvířata není čerstvé krmivo vždy dostupné. Hlavní výhodou je, že stálá dostupnost krmiv stimuluje pohyb krav a vede k vyššímu příjmu sušiny, zvláště v noci. Zároveň se sníží množství zbytků krmiva. Pravidelné přihrnování krmiva po celý den zlepšuje pohyb krav a poskytuje krmivo 24 hodin denně. Přihrnuje stále krmivo ke krmné zábraně, takže krávy tak nemají možnost jej selektovat. Výsledkem je ve dne i v noci dostupné krmivo stálé kvality. Vyšší příjem krmiv znamená i méně zbytků krmiva, také přispívá k úsporám pracovních sil, pohonných hmot a k nižšímu opotřebení zařízení.
Krmná zařízení
Vývoj techniky krmení skotu směřuje ke kompletním homogenizovaným krmným dávkám, jejichž základ tvoří objemná krmiva. V zásadě lze technologické systémy míchání krmných dávek rozdělit na:
- Krmné dávky tradičního typu – každé krmivo se postupně zakládá zvlášť.
- Směsné krmné dávky – část nebo všechna objemná krmiva se smíchají společně s většinou jadrných krmiv (menší množství jádra se může zkrmovat samostatně v dojírně nebo individuálně na stání).
- Komplexní krmné dávky – všechna krmiva se dokonale promíchají a zakládají.
Požadavky na krmení:
- Krmení podávat nejméně dvakrát denně.
- Doba krmení pokud možno má být ve stejném čase (maximálně 15 min.).
- Přístup zvířat ke krmnému žlabu min. 2 – 2,5 h.
- Stejná skladba a vyrovnanost krmné dávky.
- Doba zakládání krmiva u jedné skupiny do 20 minut.
- Celková doba krmení ve stáji do 2 hodin.
Stacionární krmná zařízení
Stacionární krmná zařízení jsou instalována ve stáji buď pro jednu nebo dvě řady zvířat (sdružené kolem krmné chodby). Tato zařízení navazují buď na stacionární linku vyprazdňování a dopravy krmiv, a nebo na mobilní zařízení pro dopravu krmiv z pole nebo skladů.
Podle provedení je lze rozdělit následovně:
- žlabové dopravníky
- nadžlabové dopravníky
- elektrické krmné vozy
Žlabové dopravníky
Jsou to krmná zařízení, která buď krmivo unášejí, nebo hrnou přímo v krmném prostoru (žlabu). Používají se ve vazných stájích při ustájení zvířat na dlouhém a středním stání, nebo při volném ustájení. V obou případech musí být zvířatům v době zakládání krmiva zamezen přístup do žlabu (pomocí zábran). Z mechanických dopravníků se jako žlabové využívají dopravníky pásové, hrabičkové a vaničkové.
Nadžlabové dopravníky
Nadžlabové dopravníky jsou krmná zařízení umístěná v prostoru nad krmnými žlaby. Vzhledem k jejich umístění se používají ke krmení ve vazných stájích při ustájení zvířat na krátkém stání a nebo u volného ustájení. Z mechanických dopravníků se jako nadžlabové používají dopravníky pásové (sklopné, se shrnovacím vozíkem a pojízdné) a šnekové.
Elektrické krmné vozy
Slouží k dopravě, míchání a dávkování jadrných a objemných krmiv. Vůz se pohybuje v krmném prostoru po kolejnicích a nebo zavěšen na kolejnici a zakládá krmivo buď podle sebe do sdružených žlabů, nebo do stran. Pohon vozu je proveden elektromotorem přes převodovku na zadní pojezdová kola.
Tento systém krmení se také pojmenovává jako automatická krmná linka (AKL). Ze stacionárních krmných zařízení je nejmodernější a nejefektivnější, proto se u nových staveb ostatní systémy již nepoužívají. Při vývoji tohoto systému se vycházelo z ověřených a praxí vyzkoušených technických řešení, jako jsou míchací krmné vozy s dvěma šneky, nebo řezný systém využívající dva protiběžné nože. Tento systém vznikl spojením uvedených částí a jejich vzájemného propojení pomocí počítačového systému. Počítačový systém jednotlivé části linky řídí, ovládá a zároveň kontroluje. Takto je z procesu vyřazen lidský faktor. Jediná starost obsluhy je doplnit včas a v dostatečném množství komponenty směsné krmné dávky do zásobovacích boxů.
Samotný systém má tři části. První tvoří přípravna krmiv, ta se skládá ze zásobovacích boxů s posuvným dnem, ve které jsou dočasně uskladněny bloky jednotlivých komponent TMR. Druhá část linky tvoří řezací systém založený na ověřeném řešení dvou protiběžných nožů. Tento způsob oddělování jednotlivých komponent zabezpečuje minimální narušení bloku sena, siláže či senáže, a tím se zabrání znehodnocení krmiva. Systém vážících snímačů zaznamenává hmotnost odřezaného materiálu hned po dopadu na příčný dopravník a systém tak má okamžitou kontrolu nad materiálem pohybující se po lince do krmného robota.
Třetí část AKL je malý míchací vůz s dvěma vertikálními šneky, který je zavěšen na visuté dráze pod střechou objektu. Ten míchá jednotlivé komponenty TMR, které byly dopraveny do robota pásovými dopravníky od řezacího ústrojí. Po důkladném promíchání je krmná dávka robotem dopravena a založena na požadované místo ve stáji. Krmný robot se pohybuje zcela nezávisle pomocí elektromotorů.
Celý proces krmení je řízen a kontrolován centrální řídící jednotkou, do které může obsluha zadávat pokyny prostřednictvím dotykové obrazovky. Výrobci uvádí, že jeden krmný robot je schopen nakrmit 100 až 500 kusů dobytka. Díky absenci lidského faktoru v procese krmení je možné tímto systémem krmit nepřetržitě 24 hodin denně.
Mobilní krmná zařízení
Mobilní krmná zařízení jsou v podmínkách českých farem zcela nejrozšířenější.
Krmné vozy
Tyto vozy jsou určeny především k přepravě krmiv do skladovacích prostor nebo přípravny krmiv do průjezdných stájí, kde za jízdy krmnou chodbou zakládají krmivo plynule na krmný stůl. Lze je použít k výdeji krmiva na stacionární linku. Na dně ložného prostoru je řetězový hrabicový dopravník (pohyblivé dno), které posunuje krmivo k odebíracím bubnům, které předávají krmivo na příčný dopravník.
Krmné vozy jsou vyráběny jako návěsné nebo přívěsné, zřídka se vyskytují v provedení samojízdném nebo jako nástavba na podvozcích nákladních automobilů. Jejich ložný objem bývá nejčastěji 10 až 12 m3 což je dostačující pro 100 dojnic. Z českých výrobců jsou nejúspěšnější vozy STS Olbramovice.
Míchací krmné vozy
Míchací krmný vůz je víceúčelový stroj, který je schopný vykonávat více technologických operací související s krmením (nakládání komponentů, vážení, řezání nepořezaných krmiv, míchání, dávkování na krmný stůl). Případně zabezpečuje i podestýlání.
Zásady zakrmování míchacím krmným vozem jsou:
- Přesně dodržovat hmotnost jednotlivých komponentů dodávaných do míchacího vozu, a to podle předem vypracovaného návrhu výživářského poradce. Nezbytné je z hlediska obsluhy míchacího vozu dodržovat kázeň a přesný poměr jednotlivých komponent. Běžně jsou ve voze přítomny tenzometrické váhy, proto nahodilost dávkování jednotlivých krmiv v chovu dojeného skotu nemá své místo
- Pořadí vkládání jednotlivých komponentů je také z podmínek zajištění homogenní TMR. Obecnou zásadou je od suchých k vlhkým a od dlouhých ke krátkým. Pořadí krmiv by mělo být: seno a sláma, aby došlo k jeho rovnoměrnému nařezání:, jadrná krmiva, minerálie, vitamíny a ostatní premixy (špatně smíchatelná malá množství je lépe smíchat předem ve zvláštní míchačce s nějakým nosičem), siláž, LKS (siláž z kukuřičných palic s listeny), případně jiné komponenty, senáž vždy až na konec, aby nedošlo k přílišnému rozmělnění na drobné částice
- Doba míchání závisí na míchacím systému krmného vozu. Ideálně promíchaná dávka má jasné patrnou strukturu. Nejméně 20 až 25 % částic by mělo být dlouhých 35 až 50 mm. Většinou zcela stačí míchat 5 až 10 minut, tedy max. 3 až 5 minut po naložení posledního komponentu krmné dávky.
- Všechny komponenty krmné dávky musejí být vždy ve stejném poměru tak aby míchaná dávka odpovídala dávce naprogramované
- Pravidelnost – krmná dávka by měla být všem kategoriím skotu zakládána vždy ve stejnou dobu (2x12 hod.). Jakákoliv nepravidelnost v denním režimu je pro krávy stresujícím faktorem
- Směsná krmná dávka by měla být dojnicím dostupná trvale. Už po dvou hodinách hladovění dochází k útlumu bachorové mikroflóry a poklesu užitkovosti.
Modernější míchací krmné vozy mají vestavěnou tenzometrickou váhu, která slouží pro přesné vážení míchacích komponentů. Nejjednodušší varianta spočívá v tom, že se zobrazuje hmotnost, která je naložená v MKV bez možnosti zadávání receptury a různých názvech jednotlivých komponent krmné dávky. V současné době mají ale tyto vozy inteligentnější systémy s možností přenosu dat z počítače řídícího pracovníka do počítače MKV a naopak. Z důvodu co nejpřesnějšího namíchání jednotlivých komponent jsou MKV vybaveny:
- Tenzometrickými snímači
- Vyhodnocovací jednotkou
- Pamětí – umožňuje uložit až 90 druhů KD, přičemž jedna KD může obsahovat až 30 komponent
- Displejem
- Klávesnicí
- Zvukovou signalizací (signalizuje stav při dosáhnutí hmotnosti jednotlivých krmiv při 85 a 100 %, aby obsluha nemusela dlouhodobě sledovat displej)
Plnění míchacího prostoru
Je řešeno buď pomocí vlastního plnicího ústrojí, nebo cizím mechanizačním prostředkem (manipulátor či traktor s čelním nakladačem). Pokud je podnik vybaven potřebnou mechanizací s vhodnými adaptéry a komponenty nejsou skladovány daleko od sebe, je pořízení MKV bez vlastního plnění výhodnější, neboť vůz je potom jednodušší, má kompaktní konstrukci a především je levnější. Velkým kladem je kratší čas k naplnění, především velkoobjemových vozů, daný vyšší výkonností nakladačů. Nevýhodou je nutnost použití dvou mechanizačních prostředků a pro urychlení práce i potřeba dvou pracovníků a hlavně fakt, že nakladače vždy naruší stěnu naskladněného krmiva a zvětšují plochu krmiva vystaveného degradujícím oxidačním procesům.
U krmných míchacích vozů s vlastním plněním se jako výhoda jeví úspora jednoho pracovníka. Dalším plusem je rovná stěna skladovaného krmiva po vybírání, kdy se snižují ztráty oxidací na minimum. U současně vyráběných MKV dominují frézy a nakládací štíty.
Základním konstrukčním prvkem frézy je rotor, který je osazen do spirály osazenými frézovacími noži různého tvaru. Rotor je zpravidla poháněný hydraulicky, přičemž někteří výrobci používají technologii s dvojicí frézovacích rotorů menšího průměru. V případě tažených modelů je fréza uložena na dvojitém rameni, vedeném podél míchací vany, v případě samojízdných modelů pak je fréza spojená s tunelem, jehož součástí je dopravník, který zajišťuje plnění míchací vany. Takové frézovací zařízení se také může používat při nakládce sypkých materiálů.
Další možností je použití vykusovacího štítu, který zanechává nejčistší stěnu po odebrání, ale pracovní operace trvá příliš dlouho. Vykusovací zařízení a štíty jsou zpravidla opatřeny aktivními, hydraulicky poháněnými břity. Existují také provedení pasivní, tedy s břity pevnými. Vykusovací zařízení mohou mít podobu jednoduchého štítu nebo zásobníku, přičemž jejich provedení vycházejí především z konstrukce vozu samotného. Také zařízení tohoto typu jsou usazena na hydraulicky polohovatelných ramenech různé konstrukce a provedení.
K nevýhodám vozů s vlastním nakládáním patří zejména složitější konstrukce, relativně vyšší pořizovací cena, větší nebezpečí poruch dané větším počtem mechanických částí a tím i možný nárůst provozních nákladů. Naproti tomu je zase výhoda v tom, že není potřeba žádný další stroj pro nakládání krmiva do vozu.
Konstrukce míchacího zařízení
Aby se vytvořila uniformní krmná dávka, musí být všechny komponenty dokonale promíchány. Míchací účinek je nejčastěji realizován pohybem míchacích členů (míchadel) v nepohyblivém míchacím prostoru. Míchání krmiv v korbě MKV zabezpečují míchací ústrojí, které se vyrábí v následujícím provedení:
- Horizontální – šnekovice uloženy horizontálně
- Vertikální – šnekovice uloženy vertikálně
- Lopatkové – pádlové
- Kombinované – kombinace lopatek a šnekovic
V převážné většině současných MKV se uplatňuje míchací ústrojí s horizontálními nebo vertikálními šneky.
Horizontální MKV má v korbě jeden až čtyři horizontálně uložené šnekovice. Na hřídeli je navinutá šnekovice, na jejímž obvodu jsou uchycené nože různých tvarů. Frekvence otáčení je 15 – 18 otáček za minutu. Směr otáčení a vinutí šnekovic je takový, aby při otáčení vznikal požadovaný pohyb krmiva a krmivo bylo shromážděno k vykládacímu ústrojí.
Výhody:
- Pracuje i s malými dávkami krmiva
- Objem využitý na 95 %
- Kompaktní rozměry
- Výborné řezání
- Výborné míchání, homogenita 95 %
- Rovnoměrné vyprazdňování
- Možnost verze s plnící frézou nebo bez
Nevýhody:
- Maximální objem 20-22 m3 (technické řešení neumožňuje prodloužit korbu do větších délek, spodní šnekovice musí být vyrobena z jednoho profilu, který musí být uchycen jen na koncích kvůli zajištění toku krmiva po celé délce šnekovice – při nadměrném prodloužení profilu by došlo k následnému tření o dno korby MKV
Vertikální MKV má v korbě 1 – 3 vertikálně uložené šnekovice. Jejich počet závisí na objemu MKV. Frekvence otáček šnekovic je 20 – 35 za minutu. Pohyb krmné dávky uvnitř vozu připomíná vulkán. Materiál je hnaný šnekem směrem nahoru a následně po krajích vozu tlačený směrem ke dnu a k vyprazdňovacímu otvoru. Šnekovice mají tvar komolého kužele, který má u dna vozu největší průměr a směrem vzhůru se tento průměr zmenšuje. Stejně jako šneky horizontální, jsou vertikální šnekovice osazeny po obvodu noži pro rozmělnění stébelnatého materiálu.
Krmivo je zakládáno při průjezdu stáje buď na jednu stranu, nebo na obě strany a nebo pod sebe (za sebe) v případě provedení tzv. švédského krmného stolu.
Z hlediska připojení k energetickému zdroji můžeme MKV rozdělit na dvě velké skupiny: První skupinu tvoří traktorové návěsy a druhou samochodné MKV
MKV v provedení jako tažené traktorové návěsy se na český trh dostaly jako první. Mezi jejich výhodu patří zejména nízká pořizovací cena oproti samojízdným MKV, ale je zapotřebí pořídit i vhodný traktor. Velkou nevýhodou, která se v praxi osvědčila je nižší výkonnost při nakládání. Tažený MKV má vybírací zařízení v zadní části vozu, tudíž se ke stěně senáže či siláže musí přesně nacouvávat. Další možností je nakládání zajišťovat externím manipulačním prostředkem. Použití vozu samochodného se jeví mnohem operativnější. Samochodný MKV bývá vybaven vybírací frézou v přední části. Odfrézované krmivo putuje po pásovém dopravníku do korby míchacího vozu. Fréza dokáže nakládat jakýkoliv rostlinný materiál ze silážních jam, volně ložený materiál jako seno a sláma a také zvládne nakládat materiál ze senážních vaků. Umístění fréz v přední části stroje zajišťuje obsluze dokonalý přehled o nakládce, tudíž je i práce a efektivnost výkonnější.
Některé samochodné MKV jsou místo frézy vybaveny odřezávacím štítem.
Váhový systém
Pro co nejdokonalejší přesnost TMR jsou krmné vozy vybaveny váhovým systémem, který již většina výrobců dodává jako standardní výbavu. Jednotlivé komponenty míchané krmné směsi jsou odvažovány elektronickou tenzometrickou váhou. Impulzy pro váhovou jednotku dodávají tenzometry, umístěné mezi rámem stroje a korbou s míchacím mechanismem.
V současnosti jsou součástí vozů různé typy paměťových zařízení, které umožňují libovolné ukládání různě sestavených receptur (v současné době přes 100 receptur a přes 24 složek krmné dávky). Jedná se o systém přenosu dat (běžný bezdrátový přenos nebo přenos datatransferem USB), ve kterém je možné uložit všechny provedené pracovní operace. Software umožňuje sestavování individuálních receptur nakládek a vykládek na počítači a přenos dat mezi počítačem a váhou vozu pro kontrolu krmení, kontrolu časů nakládky a vykládky a kontrolu odchylky skutečně naloženého množství od naprogramovaného množství složek krmné dávky. Z hlediska sledování procesu plnění a dodržení předepsané receptury jsou výhodnější vážící systémy zobrazující průběžně hmotnost naloženého krmiva (váha sleduje průběh nakládání a včas signalizuje dosažení předepsané hmotnosti). Objevují se i další zařízení zaměřená na zpřesnění přípravy krmné dávky (např. čidlo, které měří vlhkost odebíraného krmiva, konfrontuje naměřenou vlhkost s vlhkostí použitou při výpočtu krmné dávky a v případě odlišnosti software přepočítá a upraví potřebné množství nakládaného krmiva).
Autonomní samochodný míchací krmný vůz
Jako první autonomní krmný vůz na světě odhalila firma Strautmann na veletrhu Agritechnica 2017. Nazvala ho Strautmann Verti-Q a staví na stávajícím modelu samojízdného krmného vozu Strautmann Verti-Mix SF. Název Verti-Q je v podstatě sloučení označení Verti-Mix SF(stroj, který tvoří základ) spolu s inteligentním řídicím systémem (IQ).
