V roce 1970 bylo na výstavě DLG v Kolíně nad Rýnem představeno samojízdné univerzální vozidlo Agrobil. Německý výrobce Fendt jej koncipoval jako samojízdný víceúčelový senážní vůz a univerzální transportní vozidlo.
Agrobil vyrobený firmou Fendt nesl oranžovou barvu, nikoli obvyklou zelenou barvu typickou pro výrobky Fendt. Vozidlo disponovalo pohonem všech kol. Mělo zastat práci klasických nákladních automobilů s odpruženými nápravami, a to zejména v suchých podmínkách a ve větších zemědělských společnostech.
První vozidla Agrobil byla osazena tříválcovým motorem o výkonu 50/55 koní a dosahovala maximální rychlosti 50 km/h (ve specifikaci do 3,5 t). Vozidla vůbec neměla sílu, a tak byl představen model s čtyřválcovým motorem Deutz o výkonu 80 koní a maximální rychlostí 62 km/h. Pohotovostní hmotnost stoupla na 4 tuny (bez příslušenství), užitečné zatížení na 5 tun, později dokonce na 6 tun a více. Motor s plně synchronizovanou převodovkou byl umístěn mezi nápravami, což vozidlu propůjčilo vynikající stabilitu v terénu a bezpečnost při práci na svahu.
Agrobil mohl používat širokou škálu příslušenství, jeho možnosti využití tak byly téměř neomezené. Jak už bylo uvedeno výše, vozidlo bylo koncipováno i jako samojízdný víceúčelový senážní vůz, takže bylo vybaveno sběračem (vpředu) pro sběr pícnin a slámy. Stroj bylo možné vybavit i hydraulickou žací lištou – díky tomu mohl Agrobil sekat a sbírat hmotu současně. Společnost Mengele ke stroji dodávala i adaptér pro sklizeň kukuřice. Přidáním rozmetací jednotky na záď mohl Agrobil také rozmetat hnůj. Agrobil dále mohl používat mulčovače, sklízeče cukrovky a nástavby jako jsou korby, cisterny, rozmetadla umělých hnojiv do pracovní šířky 12 metrů či postřikovače na ochranu rostlin s pracovní šířkou až 20 metrů.
Poté, co Fendt dokázal prodat jen něco málo přes 100 Agrobilů, získala v roce 1985 společnost Rhein-Bayern z Allgäu autorské právo k názvu Agrobil – díky tomu pokračovala ve vývoji a výrobě těchto vozidel do poloviny 90. let. Poté společnost zkrachovala. Novější vozidla Agrobil využívala podvozky nákladních vozidel upravených do zemědělského provozu. Kabiny dodávaly společnosti Magirus-Deutz/Iveco nebo MAN. Sběrač pícnin a slámy byl už umístěn vzadu. Senážní nástavby pro vozidla dodával i Mengele. Žádný výrobce ale neprodal očekávaný počet kusů, a tak se Agrobil nedočkal širšího rozšíření. Zemědělci spíše oceňují klasické nákladní automobily s výměnnými nástavbami nebo zemědělské tahače s možností připojení návěsů a jiné zemědělské techniky.
Vývoj podobného vozidla probíhal i v Československu.
Fotogalerie
