NDR vyráběla v 50. letech poměrně velké množství typů nákladních automobilů v poměrně malých počtech, což znemožňovalo ekonomickou výrobu a investiční prostředky na zvýšení výroby však nebyly k dispozici. Státní plánovací komise hodlala problém vyřešit ukončením výroby větších nákladních vozů, které měly být v budoucnu k dispozici prostřednictvím dovozu ze zemí RVHP. Kromě toho byla naléhavá potřeba kapacity pro Trabant ve Zwickau. Důsledkem bylo přemístění výroby vozidel S4000 ze Zwickau do závodu na výrobu motorových vozidel "Ernst Grube" ve Werdau, kde byla na oplátku ukončena výroba větších typů H6 a G5 (a autobusu H6 B). Toto rozhodnutí bylo pozoruhodné, protože H6 byl mezinárodně ceněný nákladní vůz a Nationale Volksarmee se také vyslovila proti těmto plánům; nakonec prosadila určité rozšíření výroby G5. Kromě sériové výroby S 4000-1 zpočátku pokračovaly práce na prototypu S4500 s větší použitelnou hmotností ve Werdau – vývoj byl zahájen již ve Zwickau. Práce však musely být rozhodnutím státní plánovací komise v roce 1961 zastaveny.
Po období nejistoty v březnu 1962 Walter Ulbricht osobně bez konzultace se státní plánovací komisí iniciativně požádal o nový nákladní automobil s pohonem všech kol. Rozhodující byly mizerné podmínky v zemědělské dopravě, které byly projednávány na VII. německém farmářském sjezdu v březnu 1962. V této souvislosti dostalo zelenou pokračování vývojových prací ve Werdau, přičemž funkční model, nyní známý jako W45, do značné míry odpovídal pozdější sériové verzi. Veřejné představení prototypu před jeho uvedením do sériové výroby bylo na tehdejší dobu neobvyklé. KFT napsal: „Skutečnost, že se v případě IFA W45 LAF dostává na veřejnost již v této fázi, kdy je maska největšího tajemství stále zahalena dalším novým vývojem, má za účel zpracovat co nejvíce podnětů od budoucích uživatelů.“ Již na podzim 1962 byla nosnost zvýšena na 5 tun, čímž se změnilo označení na W50.
IFA – Největší investiční projekt v automobilové výstavbě v NDR
V prosinci 1962 došlo k další strategické změně usnesením Rady ministrů, která oddálila zavedení sériové výroby: v Ludwigsfelde měl být postaven zcela nový závod na výrobu IFA W50 ve velkém. Jednalo se o dosud největší investiční projekt v automobilové výstavbě v NDR. Nový závod byl projektován na roční produkci 20 000 nákladních vozidel. IFA W50 se tedy nevyráběla ve Werdau, ale v Ludwigsfelde, nicméně označení „IFA W50“ zůstalo. Výroba začala v červenci 1965, zpočátku jako valník s pohonem zadních kol. Varianta s pohonem všech kol původně požadovaná Ulbrichtem se začala vyrábět od roku 1968.
Při uvedení IFA W50 na trh se oficiálně hovořilo o tom, že šestiválcový motor je v této třídě běžný a že bude mít smysl i u IFA W50 pro vyšší pojezdové rychlosti v provozu s přívěsem. V motorárně v Schönebecku však nastaly potíže s dalším vývojem šestiválce IFA G5. V roce 1964 bylo plánováno představení šestiválce pro nástupce IFA W50 v roce 1970, přičemž vývojem byla nyní pověřena motorárna Nordhausen. Ale i zde byly velké politické a technické překážky. Zavedení sériové výroby muselo být znovu a znovu odkládáno, a nakonec ho bylo dosaženo až v roce 1987 v podobě modelu IFA L60. U typu IFA W50 byl ale čtyřválcový motor zachován až do ukončení výroby v roce 1990. Již při zahájení výroby typu IFA W50 nebylo možné konstrukci kabiny řidiče, která byla do roku 1990 nezměněna, považovat za progresivní s ohledem na typ Mercedes-Benz LP 608, který byl uveden ve stejné době.
IFA W50 byl nejrozšířenějším nákladním automobilem z bývalé NDR. Vyrobeno bylo 60 různých variant (např. sklápěč, tahač, vojenské a hasičské verze, jeřáb atd.). Kromě standardní kabiny (dvoje dveře, dvě sedadla) existují verze s prodlouženou kabinou (dvoje dveře, čtyři místa a čtyři dveře – dvě křesla a dvoupatrová postel) a dvě verze pro 6 a 10 osob (využíváno jako hasičský speciál). Model IFA W50 vznikl v mnoha verzích, téměř pro jakýkoliv účel.
Fotogalerie
