Agropodnik Gottwaldov počátkem 80. let minulého století vyráběl speciální vozidlo ve dvou verzích: CAG-10 – rozmetadlo hnoje a PAG-7 – aplikátor kapalných hnojiv.
Agropodnik Gottwaldov vyvinul pro velkovýrobní chemizaci československého zemědělství speciální technologickou linku, skládající se ze samojízdného aplikátoru PAG-7 a z kontejneru pro dopravu kapalných hnojiv KONAG.
Samojízdný aplikátor PAG-7 byl v základní verzi určen k aplikaci čirých kapalných hnojiv pro základní hnojení a přihnojování. Bylo možné jej využít i k ochraně rostlin kapalnými pesticidy, aplikovanými preemergentně. Později se uplatnil i při vývozu kejdy.
Aplikátor PAG-7 měl stavebnicovou konstrukci. Podvozek i motor pocházel z návěsového tahače Tatra 148 6x6. Na rámu podvozku byla umístěna samostatná nádrž na kapalná hnojiva s postřikovacím systémem a rozváděcím potrubím s tryskami. Kompletní nástavbu bylo možné po odpojení hydraulické soustavy, ovládacích prvků a spojovacích čepů sejmout z podvozku. Nádrž aplikátoru měla objem 8,4 m3. Pracovní záběrem ramen činil 24 metrů. Výkonnost stroje činila 130 až 200 ha za prodlouženou směnu s dávkováním 100 až 400 l/ha při přihnojování a 200 až 800 l/ha u předseťového hnojení.
Prosklená a vytápěná kabina údajně pocházela ze sklízecích mlátiček Fortschritt E-512. Kabina disponovala rádiem a magnetofonovým přehrávačem.
Samonosná nádrž byla vyrobena z ocelového plechu a vyztužena rámem. V horní části měla tři otvory pro kontrolu a čištění vnitřního prostoru. Nádrž měla dvě přepážky pro zmírnění pohybu dopravované kapaliny. Čerpadlo bylo odstředivé, jednostupňové, pohánění klínovými řemeny od vývodu pomocného pohonu z převodovky.
Postřikový systém tvořila dvě ramena otočně uložená na šikmých sloupech. Příhradová konstrukce ramen, svařená z dutých čtvercových profilů, byla čtyřdílná. Oba boční díly (levé i pravé) byly uprostřed dělené a zavěšené na přední části nádrže na hydraulicky ovládaném závěsném mechanismu, kterým se ramena otevírala do pracovní polohy a zavírala do přepravní polohy. Hydraulický systém ovládal řidič přímo z kabiny.
Na spodním nosníku ramen se nacházelo rozváděcí potrubí s tryskami. Trysky měly membránové uzavírací ventily. Výměnou trysek bylo možné měnit množství aplikované kapaliny na hektar. Hektarové dávky se stupňovaly změnou počtu stříkajících trysek, změnou pracovního tlaku v závislosti na změně pojezdové rychlosti. Nastavení hektarové dávky vzhledem k pojezdové rychlosti se regulovalo automaticky hydraulickým systémem.
Počet vyrobených kusů silně závisel na omezených dodávkách podvozků Tatra. V roce 1980 bylo pro ČSSR dodáno 15 kusů a v roce 1981 se počítalo s dalšími 15 kusy. Program výroby aplikátoru komplikovala skutečnost, že výroba podvozků Tatra 148 končila v roce 1983 a nová Tatra Agro 815 se měla začít vyrábět ve 4. čtvrtletí roku 1984.
Fotogalerie
