Zemědělské práce v horském terénu vyžadují techniku uzpůsobenou tomuto prostředí. Stroje nebo nářadí spolehlivě pracující na rovinatém terénu totiž nemusí plnit svoji funkci na vyšších svazích. Důvodem je jejich sklon a také chování zpracovávaného materiálu, stranové sjíždění, případně provádění prací po vrstevnicích apod. V druhé polovině minulého století existovaly stroje, které bylo možné pro provoz v horském terénu méně či více upravit nebo dokonce zásadně rekonstruovat.
Nároky na horský traktor
Této problematice se začal věnovat Ústřední výbor Komunistické strany Československa, přičemž dne 7. ledna 1965 byla na zasedání zemědělské komise projednávána možnost vývoje traktoru pro svahovité pozemky nad 12 stupňů, na nichž by zajišťoval zemědělskou výrobu – například sklizeň pícnin, brambor, orbu, kultivaci atd.
Konstruktéři měli před zahájením vývoje jasno v tom, co by měl traktor určený k práci v horských oblastech splňovat. Aby mohl traktor pracovat na svazích do 18 stupňů při koeficientu bezpečnosti 3, musel mít podélnou a příčnou stabilitu minimálně 54 stupňů. Traktor také musel být jednoduchý, lehce ovladatelný a co nejlehčí. Splnění těchto požadavků šlo docílit snížením těžiště a zvětšením rozchodu kol traktoru.
Srovnání traktorů Zetor 3011 a Fortschritt RS09
Před zahájením výzkumu a vývoje horského traktoru byl proveden průzkum prací, které jsou během roku v horských oblastech vykonávány. Patří zde orba, příprava půdy, plošná kultivace, setí, sklizeň píce a některých obilovin, hnojení luk, rekultivace luk, doprava, nakládka apod. Všechny tyto práce vyžadují určitý výkon traktoru. Některé práce jsou náročnější, např. orba, rekultivace, doprava, jiné jako sečení trávy patří naopak k těm snazším… Na základě rozboru příkonů jednotlivých strojů a nářadí pro provádění výše uvedených prací byl vyvozen závěr, že pro horské oblasti je nejvýhodnější výkon motoru traktoru v rozsahu, který nabízí typ Z3011, tj. 33 k.
S vlastním řešením horského traktoru přišel Výzkumný ústav zemědělských strojů (VÚZS). Ve spolupráci s líšeňským Závodem kuličkových ložisek (ZKL) přistoupil k úpravě běžně dostupného traktoru Z3011. S vlastním řešením přišla i Strojní a traktorová stanice (STS), která modifikovala traktor Fortschritt RS09. Na základě testování se došlo k závěru, že Z3011 vyžaduje maximálně pět úprav, zatímco RS 09 potřeboval korekcí až dvacet. Všechny úpravy na Zetoru bylo možné provést přímo u spotřebitele s použitím klasického vybavení (konkrétně šlo o pootočení portálu o 60 stupňů, výměnu výsuvných částí přední osy, namontování spodního ochranného plechu, pootočení zvedacích ramen hydrauliky o dvě rozteče drážkových hřídelů a zdvižení blatníků nebo výměna za křídlové blatníky), zatímco v případě úprav RS09 by byl zásah do traktoru podstatně náročnější, vyžadující odborné pracovní síly a velmi dobré vybavení dílen. Překážkou také byla potřeba nových součástek, úprava pák, řízení apod. Zetoru nahrával i fakt, že tehdejší zemědělská družstva měla silnou podporu v podobě Strojních a traktorových stanic a přidružených opraven.
Tovární horská verze traktoru Zetor nesla označení 3017 (upravený Z3011) a nejen v oblasti nutných úprav vyšla ve srovnání s RS09 lépe. Motor u Zetoru nabízel až o polovinu více výkonu a převodovka o polovinu vyšší pojezdovou rychlost. Nižší byla spotřeba paliva a měrná váha traktoru. Co se rozměrů týče, menší byla minimální světlost, výška a rozvor traktoru. I když měl Zetor vyšší světlost, disponoval nižší výškou těžiště než RS09. Zkoušky s vodní náplní v pneumatikách (2x100 kg) prokázaly zlepšení průchodnosti traktoru, zlepšení tahových vlastností a lepší držení stopy traktoru při jízdě po vrstevnicích.
Upravených modelů mohlo být více
Z3017 byl poprvé představen v létě roku 1965 a již téhož roku byla agronástavba dodávána podnikům pro zvýšení efektivity práce. Dodávaná zemědělská nástavba byla oproti prototypu ještě dovybavena „elegantní stříškou“, dále pak sedačkou s nastavitelným náklonem – řidič si ji jednoduchým manévrem upravoval za jízdy ve svazích. V plánu nebylo zůstat pouze u úpravy Z3017. ZKL-Líšeň si pohrávalo s myšlenkou agronástavby k traktorům Z2011 a Z4011. Vznikly by tak další modifikace s označením Z2017 a Z4017. Z2017 by měl totožnou přední nápravu jako Z3017. I zbylé úpravy by byly shodné. U Z4017 by byla přední náprava zcela odlišná, stejně tak jako některé její další části. Dle dostupných informací tyto návrhy a plány zůstaly pouze na „rýsovacím prkně“.
Díky získaným dobovým materiálům, fotografiím a plánům od pana T.D. se pan Myšák v roce 2017 pustil do výroby traktoru Z3017. Nejprve se podařilo zrealizovat prototypovou nápravu. Poté přišla na řadu druhovýroba přední nápravy. Jednalo se o velice zdlouhavý, časově i finančně náročný proces. Traktor Z3011, který by byl vhodný k přestavbě, vybíral pan Myšák dlouho. Pro zachování dobovosti hledal model s rokem výroby 1965. Traktor nakonec koupil v Polsku ve velice dobrém stavu: „Po úspěšné koupi jsem traktor nejprve použil k otestování prototypové nápravy. Následovalo zvýšení blatníků. Jakmile byla vyrobena přední náprava, traktor prošel generálkou. Veškeré díly, které bylo potřeba vyměnit, jsou stále dobře k sehnání u prodejců, nově se museli pouze vyrobit křídlové blatníky, přístřešek, přední náprava a nějaké drobnosti, aby byl traktor co nejvíce v původním stavu,“ uvedl pan Myšák.
Poté, co byla výroba úspěšně dokončena, byl traktor půl roku k vidění v Zetor Gallery v Brně. Vzbuzoval mezi návštěvníky muzea velkou pozornost. Na začátku roku 2019 o něj projevilo zájem i Národní zemědělské muzeum (NZM) v Čáslavi. V současnosti je proto Z3017 neodmyslitelnou součástí jeho čáslavské pobočky a je pravidelně vídán na akcích pořádaných tímto muzeem. Během posledních dvou let byl taktéž k vidění na výstavě Země Živitelka v Českých Budějovicích. A zajímavost na závěr. V České republice se kvůli nákladnosti a složitosti výroby nachází pouze čtyři kusy Z3017, každý z nich v jiném stavu a jinak vybaven. Dva najdeme v soukromých sbírkách a další dva má ve své sbírce pan Myšák.
Fotogalerie
