Vznik JZD Slušovice spadá do roku 1952. Již od roku 1963 stál v čele družstva František Čuba, který postupně družstvo dovedl k celonárodnímu věhlasu. Dle mnohých tehdejších i současných odborníků mělo zásadní vliv na úspěch podniku vedení Františka Čuby, který zavedl motivační faktory práce (např. existenční/strachu/seberealizace/radosti z práce). Čuba dle svých slov neměl od roku 1963 dovolenou a v tomtéž roce vyhlásil boj alkoholu mezi všemi družstevníky ve Slušovicích, který se ukázal jako funkční a účinný. Velmi dobře JZD AK Slušovice přestály i lokální ničivou bleskovou letní povodeň v červnu 1987, která velmi těžce zasáhla objekty AK Slušovice. Tržby družstva v roce 1989, kdy bylo na vrcholu, dosáhly 7 miliard korun, a bylo v zisku téměř 830 milionů. Expandovalo do SSSR, Vietnamu či Egypta a spolupracovalo i s firmami v Itálii či Západním Německu.
Věhlasná byla slušovická zelenina pěstovaná na Valašském podhůří ve sklenících a na hydroponii, ve velkém se pěstovala kukuřice a choval skot. Zaváděly se moderní zemědělské postupy a počítačové technologie. Družstvo mělo široký přidružený výrobní program od biochemie (přípravky pro boj proti hmyzu, které se vyvážely např. do Asie, a další), přes jogurty, pneumatiky a počítače až po kravíny. Družstvo také dováželo zahraniční zboží tuzexového typu, které prodávalo ve vlastních prodejnách Kvatro. V osmdesátých letech byly pod JZD AK Slušovice začleňovány sousední JZD a aplikovány stejné agrární technologie, zejména pak nové plodiny a chemie pro dosažení vysoce nadstandardních výnosů oproti tehdejším standardům. Samotná obec Slušovice se v daném období výrazně rozrostla a zbohatla. Pořádaly se zde celorepublikově oblíbené koňské dostihy a tamější fotbalové družstvo se z okresního přeboru probojovalo až do II. ligy.
V letech 1986 – 87 byl vybudován čtyřproudový silniční přípoj na I49, který v rámci Slušovic odklonil dopravu od staré zástavby a prostoru dostihové dráhy. JZD Slušovice postupně rozšiřovalo aktivity do mnoha oblastí, namátkou lze jmenovat vlastní leteckou společnost Air Moravia nebo vybudování testovacích tratí pro západoněmeckou automobilku Audi v Československu. Proslul taky efektivní systém péče nesoucí název Klub důchodců, který garantoval péči každému, kdo v podniku pracoval alespoň po dobu 10 let.
Pád strany a sametová revoluce
Období po roce 1990 popisuje Čuba jako údajnou záměrnou likvidaci Slušovic ze strany nové státní moci, kdy výsledkem byla nedůvěra zákazníků, neochota bank půjčit peníze apod. Toto období popsal také v rozhovoru pro slovenský časopis Farmář nebo v únoru 2010 pro časopis Ekonom.
Od počátku roku 1990 se Občanské fórum JZD DAK Slušovice zabývalo stížnostmi na údajnou trestnou činnost vedení družstva, která ovšem nebyla nikdy prokázána. Údajně se mělo jednat o možné machinace po 17. listopadu 1989 (tunelování prostřednictvím nově zakládaných akciových společností, maskování daňových i jiných podvodů atd.). František Čuba vysvětloval tato tvrzení jako nesmyslná a vzniklá mimo jiné z nepochopení vnitřního fungování družstva, stejně jako vysvětlil vznikání nových akciových společností jako legální na základě tehdejších předpisů o transformaci družstev. 18. února 1990 se zdejší OF obrátilo na předsedkyni Výboru lidové kontroly ČR. Údaje ze stížností nepostačovaly k zahájení trestního stíhání, ale správa vyšetřování VB navrhla provést revizní šetření z úrovně VLK a ministerstev zemědělství a financí. Následně koncem června 1990 mělo dojít, podle nepřímých důkazů, k likvidaci některých dokladů o hospodaření JZD a souběžně došlo k vyloupení trezoru akciové společnosti MORAGRO, odkud byly kromě peněz odcizeny doklady o založení a hospodaření této společnosti. Tato likvidace a krádež nebyly nikdy později objasněny, při vyšetřování byli k pohovorům zváni pouze oznamovatelé, nikoliv podezřelí.
Od podzimu 1989 do letních měsíců roku 1991 bylo založeno 101 akciových společností, do nichž přecházela majetková podstata bývalého družstva. Sám Čuba připouští vznik 42 firem. První akciová společnost, Ekotrans Moravia, byla proti vůli komunistického režimu založena na základě rakousko-uherského zákona o akciových společnostech již 29. června 1989 (zapsána do podnikového rejstříku 2. srpna). Jejími akcionáři bylo kromě Slušovic dalších 64 státních podniků včetně třineckých a vítkovických železáren či obuvnického Svitu, a cílem společnosti mělo být uskutečnění vodního koridoru Dunaj-Odra-Labe. Mezi největší a nejproblematičtější akciové společnosti patřila Moragro, založená 17. prosince 1989 (zapsaná 8. ledna 1990).
Družstvo bylo v roce 1990 přejmenováno na Družstevní agrokombinát Slušovice, v roce 1993 pak na Zemědělské obchodní družstvo FORUM. V roce 1997 družstvo vstoupilo do likvidace, v roce 1999 byl na majetek družstva prohlášen konkurs. Věřitelé přihlásili pohledávky ve výši 5,768 mld. Kč, když největším věřitelem byl finanční úřad Zlín s 5,6 mld. Kč. Konkurz byl zrušen v roce 2011 po splnění rozvrhového usnesení, když věřitelé dosáhli uspokojení ve výši 0,018 %.
JZD Slušovice v kultuře
Slušovicemi byl inspirován film Hauři uvedený do kin v roce 1987 (režisér Július Matula, literární předloha od Stanislava Váchy, později publikovaná jako román Hauři). Podobně jako tehdejší politická scéna byl film nejednoznačný, nové metody fiktivního moderního družstva obdivoval, ale zároveň je kritizoval jako vzdání se tradic a odlidštěný technokratismus.
V roce 1988 novinář Stanislav Vácha vydal populárně naučnou publikaci Jak řídí Slušovice (168 stran). Autor na základě svých stáží v JZD Slušovice rozebírá organizaci a vnitřní strukturu tohoto podniku a mechanismus jeho činnosti.
V roce 1999 natočil režisér Robert Sedláček dokument František Čuba: Slušovický zázrak, který zpětně popisuje a vysvětluje hlavní faktory slušovického podniku i jeho porevoluční nucený rozpad.
Úspěch JZD Slušovice se otiskl i do české populární kultury, písničkářská dvojice Miroslav Paleček a Michael Janík o Slušovicích složila písničku nazvanou Slušovice (vyšla na jejich CD Kukátko a něco navíc). Píseň zazněla i ve velkém revuálním pořadu Československé televize z roku 1988, který se jmenoval Jedeme dál ze Slušovic a natáčel se u slušovického Parkhotelu. O Slušovicích se rovněž hovoří ve filmu Zdeňka Trošky Slunce, seno a pár facek z roku 1989 a ve filmu Velká filmová loupež z roku 1986.
